NE VŠE MUSÍ SKONČIT TRAGICKY

Main Menu

Nove články / nově upravené

NE VŠE MUSÍ SKONČIT TRAGICKY - psáno 27. 5. 2012
V posledním roce zažilo mnoho chovů velké morčecí tragédie, nemoc se nevyhnula ani naší CHS. Asi se nedá zabránit tomu, aby nemoce úplně zmizely, není tomu tak ani v kolektivu lidském, důslednou prevencí je ale můžeme přinejmenším hodně omezit.
Přes veškeré úsilí nás chovatelů se ale občas přece jen něco přihodí - a bohužel ne vždy se nám podaří morčátko zachránit.
Tento příběh začíná tím, že se narodila krásná drátěnka Xisa. Zdravé mládě s porodní váhou 245 g.

Xisa, porodní váha 145 g, samička narozená v lednu 2012

Miminko bez problémů rostlo a brzy z ní byla opravdu statná buclatá holčička. Měla jsem ještě jednu takovou dvojici - matku s dcerou, a tak jsem tato čtyři morčátka po čase sloučila z menších boxíků do velkého společného boxu. Zdálo se, že vše je v nejlepším pořádku. Jenže někdy zdání klame. I mezi zvířaty se může objevit pěkná šikana - a tady probíhala skrytě.
Nejprve se mi zdálo, že Xisa moc nepřibývá. Přikládala jsem to ale tomu, že ji maminka již odstavila. Nic zlého mě nenapadlo. Když jsem se přiblížila k boxu, tvářily se všechny samičky mírumilovně. Občas jsem večer z boxu sice zaslechla hluk, protože to ale bylo vždy večer, po rozdání sena, myslela jsem, že dovádějí v seně. Žádné šrámy po těle neměly. Potom jsem si ale všimla, že Xisa nejde k mističce - a poprvé jsem i zažila, jak při pokusu přiblížit se ji dospělá samice odehnala. V tuto chvíli jsem ji měla z boxu oddělit, jelikož ale žádná z nich na sobě neměla ani škrábnutí, přiznám se, že mě ještě ani teď nenapadlo, že je to tak zlé. V noci poté se ale strhla mela. Vběhla jsem k morčátkům, rozsvítila a zjistila jsem, že dospělá samice honí Xisu po výběhu. Ta byla úplně uštvaná, vyčerpaná. Ihned jsem ji oddělila. Byla úplně rozpálená a lehala si na bok. Do rána jakoby ochrnula, nemohla se postavit na nohy, natekly jí klouby. Bylo mi to velice líto, normálně řeči svých morčátek rozumím, tady ale vše probíhalo tak nějak skrytě - a hlavně - vůbec mě to nenapadlo. Xisa se úplně zhroutila. Ležela na pelíšku, přikrytá druhým pelíškem, přitisknutá k mamince. Měla v sobě nesmírnou horkost - pila a pila. Dostávala vitamíny, kalcium. Začala ale i velice špatně dýchat, prudce hubla. Po poradě s odborníky jsem dávala ATB a další podpůrné preparáty. Xisa dýchala tak, že to bylo slyšet na celou místnost, skřípala o sebe zuby a slinila. Polykat mohla velice těžce, dávalajsem jí pít stříkačkou, velice opatrně, aby se nezalkla. Všichni, kteří ji viděli, říkali, že to nemá cenu, že to je beznadějné. Odkrývala jsem pelíšek, pod kterým ležela, s tím, že už nemůže být živá.

Xisa se uzdravuje

Zatím se mi nepodařilo dohledat kvalitnější fotografie, tak tyto alespoň pro částečnou představu. Xisa zhubla pod 250 g! A to z váhy nad 400 g! Vypadalo to beznadějně, ona se ale úžasně snažila. Od chvíle, kdy zase přijímala potravu, se vše velice rychle vracelo k normálu. Každý den jsem na váze mohla zaznamenat přírůstek. Skutečně dokázala utéci hrobníkovi z lopaty. Velkou zásluhu, že přežila, na tom má její maminka Yvynna, která tři kritické týdny neopustila místo pod pelíškem, kde se k ní její nemocná dcera tiskla.
Ne vše musí končit tragicky! Z naší nemocné drátěnky je dnes hezké, zdravé morčátko.

Xisa 27. 5. 2012, váha 488 g