NÁHLÁ ÚMRTÍ

Main Menu

Nove články / nově upravené

NÁHLÁ ÚMRTÍ

Než se začtete do tohoto článku, chtěla bych Vás poprosit o shovívavost. Nejsem odborník - veterinář, či někdo, kdo by mohl svá následující tvrzení (či spíše domněnky) doložit jakkoli jinak než několikaletým pozorováním skinny morčat, snahou jim porozumět, pochopit jejich chování či nároky. To, co teď napíši, bych proto raději nazvala spíše jen podezřením, založeným na opakování tohoto jevu - náhlého úmrtí zcela zdravé dospělé samičky ve skupině ostatních samic.
Pominu teď známý fakt, že jakékoli skinny morče může náhle uhynout, i když musím říci, že i když se nám to stalo s naším prvním skinny samečkem - Soptíkem, tato skutečnost se v našem dalším chovu naštěstí neopakovala - tedy u samečků.
Pomiňme i nejčastější nemoci či příčiny úmrtí skinny morčátek, či úmrtí březích samiček - jsou to skutečnosti vcelku již odborně popsané, některé z našich poznatků se též chystám zveřejnit, ale v tomto článku bych spíše jen chtěla uvažovat o určité možnosti náhlého úmrtí zcela zdravých, ne březích skinny samiček.
Je všeobecně známo, že morčata jsou zvířátka společenská, která nemají v oblibě samotu. Jejich přirozené chování se nejlépe rozvine ve skupince - a na siestu několika samiček shromážděných kolem svého oblíbeného samečka je opravdu radost pohledět. A protože je opravdu nehumánní nedopřát takto založeným tvorům kamaráda a nechávat morčátka leckdy i dlouhodobě opuštěná, samotná v kleci, bedýnce či boxíku (často odjede rodina někam na víkend a domácí "mazlíček" strádá hodiny ve své samotě), snaží se většina majitelů svému svěřenci obstarat kamaráda, aby pookřál. V některých zemích je to dokonce i ze zákona povinné, osamocené morče se považuje za týrané zvíře.
I tato bohulibá činnost však s sebou přináší jistá úskalí - musí se k sobě vybrat takové dvojice či skupinky zvířat, které se mezi sebou snesou. A upozorňuji, že se neperou pouze samci, ti někdy naopak překvapí až dojemným celoživotním kamarádstvím (mám v boxu tři nerozlučné kamarády - i po připuštění k samičce svého spolubydlícího mezi sebe opět přijali - a ten byl rád, že je opět "doma"), ale rozlícený tygr se stává z jinak mírumilovné samice, když k ní přidáte jinou, kterou ona prostě nesnese. A platí to i o mláďatech - cizí mládě nepřijme a pokouše ho. Prostě každé zvíře má svou povahu - a z tohoto důvodu bývá ve výhodě chovatel, který vlastní početnější chov a může tedy na základě znalosti svých morčátek vyhodnotit, která se k sobě pro společné soužití nejlépe hodí.
Většinou nejlépe se ve skupince snesou samice - sestry, jsou na sebe zvyklé odmala, je zde potom i možnost připustit k nim samce, vše většinou proběhne v klidu a pohodě, nebo ponechám v boxu matku s dcerou či dcerami. Někdy bývá problémové opětné slučování samic, oddělených před porody mláďat, v tomto směru mi velmi pomáhá neplodný samec, kterého k nim na několik dnů přidám do boxu. Tak mám již dlouhodobě několik ustálených skupinek, žijících v míru.. Zdánlivě se nemůže stát nic špatného... Takže se teď po dlouhém vysvětlujícím úvodu vrátím k tomu, co mě již dlouho "vrtá v hlavě". A to, proč zemřely v plné síle např. Ellie, Funny a dnes i Fidorka...
Na spřátelenou skupinku samiček je opravdu pěkný pohled - člověka to nutí vzít do ruky fotoaparát a alespoň tímto způsobem zachytit to morčecí štěstí. I v prostorném boxu si najdou svůj koutek, většinou pod stříškou, kde se k sobě tulí namačkané na sebe, často hlavičky položené na hřbet své sousedky. Někdy se ovšem "tulí až moc", někdy se dokonce úmyslně tisknou, jak nejvíc to jde. Všimla jsem si toho poprvé, když jsem do velkého plastového boxu, kde byly dlouhodobě umístěny čtyři samice, přidala pátou, která zbyla po porodu sama. Velmi jsem se radovala, jak přátelsky ji ostatní samice přijaly, dokonce jsem celé skupince začala říkat akvabely, protože vytvářely v boxu pravidelné obrazce - ležely v kruhu, či vytvořily dlouhou řadu. Nová samička se k nim vždycky přidala, bylo to hezké - až do té doby, kdy mě začalo rušit neustálé popiskování. Holky se mezi sebou nějak hašteřily, což se občas stávalo, ale zase se brzy urovnalo. Teď se ale chvílemi ozývalo větší vykvíknutí. Sedla jsem si proti boxu a pozorovala, co se v něm děje - samice opět ležely v řadě, nová samice uprostřed mezi nimi. A ostatní ji z obou stran tiskly - prostě se tlačily stále blíž k sobě, nenápadně, pomalu, až vykvíkla a chtěla utéci z nepříjemného sevření. Všimla jsem si, že takto spolu soupeří i při získávání oblíbeného místa v rohu boxu a pod.
No a samozřejmě, že i vpuštění samečka do boxu může u jinak klidné skupinky samiček vyvolat určitou rivalitu. Mám silné podezření, že alespoň v jednom případě se takto samičky zbavily nechtěné rivalky, křísila jsem takto též nechtěné mládě, které dvě samice zcela úmysně a opakovaně tiskly ke stěně boxu - musela jsem ho oddělit a odchovat sama umělou výživou. Toto jsou ovšem opravdu extrémní případy náhlého úmrtí, ve většině ostatních případů se jedná, alespoň pevně doufám, o neúmyslné přehřátí či zadušení (či selhání srdce) při tisknutí se k sobě ve skupince. Prostě vznikne situace, kdy velký box vypadá, že je zcela prázdný - všechny samice ale chtějí být v jednom rohu, pod stříškou (dnes se jednalo o skupinu čtyř samiček) - a příliš se tisknou k té, která je v rohu. Té pak může dojít kyslík, může se přehřát - teplo dokáží takto na sebe namačkaná zvířata vyprodukovat opravdu maximální - a pokud si k tomuto účelu vyhlédnou roh, kde se odpařují i jejich výkaly, domnívám se, že k takovéto situaci může klidně dojít. V pokoji, kde morčátka máme, byla v posledních dnech vlivem teplého jarního počasí i o něco vyšší teplota, ovšem nikoli nějak extrémně vysoká, jak se to stává v tropických letních dnech. Do boxu jsem ovšem před několika dny připustila samečka, kterého samičky vlídně přijaly, dokonce u jedné z nich již proběhla říje - a nakrývání " si velmi dobrovolně" užívala. Zatímco ale před připuštěním samečka bývaly dvě samičky spolu ve velkém květináči a dvě pod stříškou, včera rozhodně chtěly být všechny kolem samce pod stříškou, zbytek velkého boxu "zel prázdnotou". Všechny byly ještě včera velmi čilé - zeleninu si braly z ruky, stavěly se na zadní nohy. Ráno ovšem přiběhly jen tři samice - čtvrtá, krásná, nadějná Fidorka, ležela mrtvá pod stříškou. Mohu se ovšem jen domnívat, co její smrt způsobilo. Nějak jsem ale přesvědčená, že na vině je přehřátí, nedostatek kyslíku, který si samice, dobrovolně namačkané na sebe do rohu, vydýchají. Možná by se toto nestalo v mřížované kleci, nevím, s chovem v plastových boxech máme jinak dobrou zkušenost, malé domky jsme z důvodu zapařování zvířat a nedostatku jejich pohybu již dříve ve většině případů odstranili, ponechali jsme jen oblíbené přístřešky.
Každopádně si myslím, že něco je stále ještě špatně na naší straně - přestože se snažíme dělat pro náš chov maximum a zajistit naším morčátkům co nejlepší péči, moc nás mrzí každý zbytečně ztracený život. Dělíme se s Vámi na našich stránkách o všechny radosti, ale ne vždy se jen daří, jsou i smutné dny. A tím je pro nás i ten dnešní, ve kterém zcela předčasně a náhle odešla Fidorka....
Napsáno 30. 3. 2010, Eva Tiefenböcková