Novinky

KVĚTEN 2018
Děkujeme Vám, že stále přispíváte do ankety KOLIKA LET SE DOŽILO VAŠE SKINNY MORČÁTKO. Pokud máte nějakého skinny rekordmana, který se dožil více než sedmi (osmi) let, napište, pošlete foto, rádi tuto skutečnost zveřejníme u nás na stránkách.
Momentálně jsem dopřála všem našim morčátkům i sobě trochu zaslouženého odpočinku. Pro velký zájem jsem ale připustila dvě skinny samičky a dvě baldwinky k samečkům, aby se dostalo i na ty z vás, kteří jste zatím neměli štěstí a na miminko z našeho chovu trpělivě čekáte.
Sledujte kapitoly Odchovy (Skinny, Baldwini), které doplňujeme nejvíce.

Domů Odchovy SKINNY 2011
Odchovy 2011
23. 7. 2011  VRH R6  OLÍVIA SKINNY VELVET + XAY TESORO Xayovi přísluší titul Morče Šampion ČR, všechny kartičky má nastřádané, jen jsme byli liknaví a ještě jsme nezažádali o oficiální registraci - brzy napravíme :)
Tak ještě stále piplám vrh M6 - a už asi budu mít další práci, kterou jsem si ještě ke všemu sama připravila. Olívia se rozhodla rodit právě ve chvíli, kdy čištění boxů kolem ní bylo v plném proudu. Když jsme brali vedlejší box, všimla jsem si, že Olívia přepečlivě čistí své první miminko.
Bylo černé a krásně se mrskalo, radost pohledět. Přerušili jsme čištění, abychom ji nerušili. Byla před porodem již hodně veliká a méně pohyblivá, bylo jasné, že miminek má v sobě "zásobu". Po chvíli jsem to nevydržela - a šla se podívat. Olívia stále velice důsledně stále čistila prvního potomka. Ovšem za zadečkem jí leželo mládě ještě jedno, celé v obalu, a toho si vůbec nevšímala!!! Honem jsem protrhla obal na čumáčku. Černé mládě s bílou lysinkou už nedýchalo. Taková škoda!! Že jsem u ní nezůstala, aby se nic nepokazilo! Ukolébala mě tím prvním mládětem, domnívala jsem se, že si poradí. Mezitím, co jsem jí domlouvala, "mrtvé" mládě začalo lapat po vzduchu. Chvíli to trvalo, než se stabilizovalo, ale nakonec se "chytlo" - a zdá se, že bude bez následků, i když bylo přidušené. I Olívia se o ně začala zajímat - čištění a pojídání obalů brala naprosto zodpovědně, nic neurychlila. Ony to tak některé samičky dělají, rodí takto rozvážně, vše hned čistí, jenže Olívia při tom opomněla jednu maličkost. Musí vždy miminku, které nově přichází na svět, protrhnout blánu na čumáčku - a potom má času, kolik chce. Ona totiž zatímco se zabývala tím vzkříšeným mládětem, za zadečkem se jí již opět dusilo další, nevyndané z obalu. Naštěstí jsem ale již byla připravená a vše dobře dopadlo. Jelikož jsem ale již tušila, že Olívii to asi nikdy nedojde, vzala jsem si k boxu židli a trpělivě jsem čekala, až Olívii přestane bavit to nekonečné čištění. Manžel poznamenal, že mezitím jsme mohli mít vyčištěno, což ovšem při velikosti naší CHS je míněno s velkou nadsázkou, no ale nedalo se nic dělat, než se porodu účastnit. Olívia totiž mou pomoc začala brát jako naprostou samozřejmost. Spojenými silami jsme na svět přivedly pět mláďat, tedy pardon, první zvládla Olívia zcela sama. Vše šlo naprosto hladce. Potom ale začala tlačit - a nějak to nešlo. Zbystřila jsem - no přece se teď něco zlého nestane? Co bychom si počali, teď v sobotu večer, nechci ani domyslet!
Po chvíli ale vycházejí ven placenty, Olívii to dává zabrat více než vytlačení mláďat, to šlo spíše samo.. V boxu se to rázem zbarví do krvava, ale pečlivá Olívia vše začne opět pojídat a čistit. Všechna miminka "se povalují" kolem a zrychleně dýchají. Zvykají si na pobyt na tomto světě. Uf, snad se již mohu vzdálit. Pokračujeme v čištění. Olívia se nenechá rušit, ale já najednou vyletím! Něco tmavého má u zadečku! Odstrkávám vše kolem, včetně manžela, jedním skokem se vrhám k boxu, kloužou mi prsty, hned to nejde, konečně protrhávám obal.... Chvíli nic, jen pocit beznaděje, ale najednou přece jen zoufalé otvírání tlamičky a lapání po vzduchu. Vím, že takováto miminka často žijí jen krátce. Trochu miminko masíruji, vše kolem něj odklízím, vysušuji čumáček, aby přívod vzduchu nebyl ničím rušen. Otvírá tlamičku, ale najednou sebou mrskne - a naskočí. Zázrak! Všech šest miminek žije! Je to báječný pocit, když člověk může pomoci oživit jakéhokoli tvora, i to malé morčátko! Jaký asi to musí být pocit takto oživit mládě lidské! Ale doktor již ze mě asi nikdy nebude, a tak jsem na seba náležitě pyšná i za záchranu těchto malých morčecích životů. Kdybych nebyla poblíž, žilo by mládě pouze jedno - to první. Trochu mi ovšem v hlavě "straší" myšlenka, že to třeba Olívia udělala schválně, že tušila, že tolik mláďat její dva cecíky nezvládnou. Má po porodu slabé zadní nohy, špatně se pohybuje. Dávám jí podpůrné preparáty. Dívám se na to nadělení a je mi jasné, že když už jsem si je "porodila", budu se o ně také muset postarat. Tohle Olívia sama nezvládne. A to ještě stále přikrmuji vrh M6. Já už bych ty lázně opravdu potřebovala - no a někdo si samozřejmě můžete myslet, že i jiného specialistu :). Ale myslím si, že to je tak vždycky, když je člověk do něčeho zapálený. Pokud se daří, je to radost, pokud přijde neúspěch, je to trápení. Tady je vše možná umocněné o to víc, že se jedná o živá zvířata. Alespoň já - a myslím si, že každý zodpovědný chovatel - to tak pociťuji. Jsou to živí tvorové a jsou na nás absolutně závislí. Sami jsme se pro jejich chov rozhodli, rozmnožili je, teď jsme jim povinni dát vše, co potřebují, a postarat se o ně, kdykoli. I za cenu, že neodjedeme na víkend, dovolenou a pod. Přirostli nám k srdci tak, že je to pro nás samozřejmostí, již jsem se ale - skutečně ojediněle - setkala s tím, že naše morčátka v novém domově strádala.
Za dobu, kterou se věnujeme chovu, jsme již nastřádali mnoho zkušeností, přesto si myslím, že je stále co zdokonalovat a vylepšovat. Kdykoliv se našemu morčátku děje něco špatného, mám pocit, že je to naše vina, že jsme něco zanedbali. Někdy mám ale naopak pocit, že člověk by neměl příliš zasahovat, že přílišnou péčí škodí. U těch porodů ale leckdy samičky opravdu pomoc potřebují. Nemá asi cenu zachraňovat neduživá, nevyvinutá miminka ( i když někdy i samo miminko, kterému člověk nedává příliš velkou šanci, může pěkně překvapit), většinou stejně nevydrží, ale u těch, které jsem včera spojenými silami přiváděla s Olivií na svět, mám pocit, že by to byla věčná škoda, kdyby jejich životy
přišly nazmar. A i když nevím, zda se je podaří všechny odchovat, posuďte sami, jací jsou:

Olívia před porodem - na tomto místě v boxu si vyhloubila důlek, do kterého později přivedla na svět všech šest svých miminek:
R6 - 1, černá samička, 76 g, REZERVACE
R6 - 2, černá s bílou samička, 60 g, REZERVACE
R6 - 3, černá tan samička, 64 g, REZERVACE
R6 - 4, černý sameček, 68 g, REZERVACE
R6 - 5, černý sameček, 64 g, REZERVACE
R6 - 6, černý tan sameček, 70 g, REZERVACE
Všechny rezervace jsou určeny pro ty, kteří u nás morčátko mají již dlouho zamluveno. Zdůrazňuji, že jsou naprosto předběžné a bez záruky. U takovéhoto početného vrhu není absolutně žádná jistota, že se miminka podaří odchovat!
Fota postupně doplníme:

Olívia se svými šesti miminky, foto 23. 7. 2011

Jestlipak se je všechny podaří odchovat? Vrh R6 23. 7. 2011

Chuť do jídla ji neopustila, foto 23. 7. 2011

R6 - 3, černá tan holčička, foto 24. 7. 2011 REZERVACE

Zpráva z 25. 7. 2011
Stále jsem pro samou práci nestihla udělat fota jednotlivých miminek. Moc fotogenická zatím ale stejně nejsou, i když určitě by byla jednou moc krásná. Vždy se ale divím, že jsou stále všechna živá. Ne že by to byly nějaké chudinky, ale vzhledem k počtu jsou drobnější a samice je stále málo pohyblivá. Již se sice na zadní nohy trochu staví, ale nevydrží stát dlouho, a tak na miminkách leží celou vahou. Vždy mám obavu, zda některé nebude zadušené. Mláďata jsou zpod samice zcela rozpálená a pomačkaná. Přikrmuji je, některá se již po stříkačce vrhají, druhá zatím moc nesají. Dokrmuji i samici, v boxu moc nežere, ale ode mě si bere. A ještě stále podporuji vrh M6, jsou drobní a neustále hladoví.
27. 6. 2011 0:24 Zatím jsme všichni. Samice se po injekcích B12 a dalších podpůrných preparátech dobře vzpamatovává, mléko má. Některá z mláďat již začala přibývat, jiná naopak pohubla, tak přikrmuji. Všichni jsou skvělí.
27. 6. 2011 12:24 Stále jsme všichni, ale rozdíly se začínají prohlubovat. Na první pohled je patrné, kdo se dostal k cecíku a kdo ne. Umělá výživa maminku prostě nenahradí. Nemám momentálně volnou kojící samici, která by vypomohla (a stejně není vždy jisté, zda by cizí mláďata přijala, či zda by od jiné samice miminka sála). Vypomáhá již Hlavička s vrhem M6. Tak dělám, co umím - a hlavně též podporuji samici, aby to zvládla. Stále si myslím, že všech šest se nepodaří udržet, ale snažím se pomáhat ze všech sil. Některá mláďata mě již očekávají a hladově se vrhají na stříkačku. Prosím všechny zájemce o morčátka, aby tento vrh zatím brali s rezervou.
  
Olívia je vzorná matka. Šesté mládě je někde pod maminkou. Foto 26. 7. 2011

28. 7. 2011 Tak bohužel se má obava vyplnila, jedno z mláďat již není. K mému údivu ale to největší z vrhu, krásná černá holčička, která již pěkně přibývala a mé dokrmování ani nepotřebovala. Ještě v noci byla zcela v pořádku, ráno již bez naděje na vzkříšení. Jediné vysvětlení je, že se udusila, že právě ji samice zalehla, že chvíli neměla dostatek vzduchu. Je to veliká škoda, byla krásná a zdála se ze všech nejvíce životaschopná. čekala jsem, že některé mládě z vrhu "ubyde", ale právě o ni jsem si starostí dělala nejméně....
30. 7. 2011 Dnešní noc nepřežilo další mládě, holčička černá s bílou. Sice nejmenší z vrhu, ale byla by se udržela. Ovšem pod plnou vahou své maminky neměla šanci. Zbylí tři kluci mají evidentně více síly se ubránit, či se dostat k cecíku. V ohrožení je černá tan holčička, nyní nejslabší..
2. 8. 2011 Olívia to vyřešila po svém. Dva cecíky - dvě mláďata. Je to škoda. Tak alespoň snad zbylí dva černí kluci mají šanci...

RAP, sameček, černý, foto 12. 10. 2011, váha 432 g
 
18. 7. 2011  VRH Q6  GHANA SKINNY VELVET + EBONIT SKINNY VELVET
Jak to mohla porodit??!! Tak přesně tohle mě napadlo dnes ráno při pohledu do boxu ke Ghaně. Seděli tam totiž dva obříci a zvědavě si mě prohlíželi. Ghana trochu splašeně pobíhala kolem, protože se lekla.

No jak je tohle možné? (Foto 18. 7.) Ghana a Ebonit mají přece vždycky miminka černá, teď je jedno světlé! Ale albín to není. Při bližším ohledání zjišťuji, že je to kluk, zřejmě červený s bílou lysinkou. A teď na váhu, miminka mám plnou ruku. No aby také ne, již zcela oschlé mládě váží neuvěřitelných 148 g!!! A to v boxu sedí ještě jedno, jen o kousíček menší. Také je to kluk, černý cvalík, 129 g! Jak to mohla dokázat!! Když tento vrh porovnám třeba s vrhem M6, kde miminka po týdnu dosahují sotva 70 g, je to rozdíl neskutečný. A Ghana snad ani nepohubla. Velká samice v plné síle! Po tom černém minulém týdnu tedy opět jednou radost. Tedy alespoň pro mě. Pro ty, kteří čekali na své černé miminko právě z tohoto vrhu, bude radost asi menší. Ghana to prostě "zařídila" takhle, černý kluk je pouze jeden - a holčičky zřejmě vůbec nevyrábí. S Ebonitem spolu byli od 30. 4., mám pocit, že i přenášela. A ani ona, ani Ebonit nesnesou jiného partnera. Ghana vše opět zvládla dokonale, mláďata jsou překrásná, i když barva mě tentokrát opravdu překvapila.
Fota později doplním.

Neskuteční obříci - porodní váha 148 g a 129 g, foto 19. 7. 2011

Q6 - 1, sameček, zřejmě červený s bílou lysinkou. Je to nečekaná barva v tomto vrhu, ale je tak úžasný, silný a typově krásný, že uvažujeme o tom, že si ho ponecháme. Zatím tedy tohoto chlapečka nenabízíme. Foto 19. 7. 2011
NO A JEŠTĚ JEDNO PŘEKVAPENÍ: A potvrzení toho, že i zkušený chovatel se někdy pořádně utne! Při čištění 23. 7. 2011 jsme zjistili, že náš krásný sameček je holčička! Omlouváme se především Ghaně, že jsme ji nařkli, že umí pouze kluky. Ještěže jsme "samečka" nikomu nenabízeli! Jméno jsme poněkud upravili a krásnou novou holčičku přijali do naší morčecí rodiny :)

QUAIA 22. 7. 2011

QUAIA 22. 7. 2011


Q6 - 2, sameček, černý, foto 19. 7. 2011 Rezervace

QUILL 22. 7. 2011

Pozn.: Omlouváme se, že v tomto tolik očekávaném vrhu opět nebyla černá holčička :). Jsme ovšem moc rádi, že vše tak báječně dopadlo a Ghana i obříci se radují ze života. Očekáváme ještě další vrhy s černými morčátky, tak snad to vyjde tam.
 
14. 7. 2011  VRH P6  ZOE SKINNY VELVET + VITTO SKINNY VELVET
Když smolný morčecí týden, tak se vším všudy! U zkušené a pečlivé Zoe jsem skutečně žádný problém neočekávala. I když napínala tedy nesmírně. Vitto ji totiž nakrýval 1. 5., tak jsem porod očekávala již o něco dříve. Zoe se ale tvářila, že je vše v pořádku, tak jsem si říkala, že jim to asi napoprvé nevyšlo.. Jsem tolik zaujatá péčí o Lindu, která je stejně marná, že jsem v první chvíli, kdy jsem od morčátek zaslechla sténání, běžela honem k jejímu boxu. Linda je na tom moc špatně, tak jsem si myslela, že má bolesti. Zjistila jsem ale, že bolesti má Zoe, že marně tlačí. Tak tohle už snad nemůže být pravda, přece nepojedeme na další císařský řez! Vždyť ještě před chvílí tu Zoe bezstarostně pobíhala a sháněla něco k snědku! Tlačí a sténá, znova a znova. Tak co teď? Jak dlouho mám čekat? V hlavě se mi honí, co všechno se bude dít dál, opravdu jsem z toho zoufalá. Trochu Zoe masíruji břicho, zdá se, že jí to dělá dobře. Konečně se pod zadečkem něco objevuje. Ach bože, nožičky. A dál to nejde. Zoe tlačí a sténá. Snažím se pomoci. Mám to bezvládné morčecí tělíčko zmáčknout? Klouže to, nejde to. Bojím se zmáčknout víc, tahat silou, abych neublížila. Čekám vždy na další stah, nechávám samičku odpočinout. Jde to milimetr po milimetru. Potom dlouho nic. Nějak se mládě zaseklo. Snažím se prst protáhnout podél mláděte. Dostávám se za hlavičku. Zoe zatlačí, já též. Konečně je mládě venku. Mrtvé, samozřejmě, ale je to úleva. Byl by to pěkný kluk, aguti zlatá. No ale Zoe zase sténá a tlačí. Další mládě jde ven již správným směrem. Mrská nožičkama, Zoe protrhla obal u zadečku. Honem uvolňuji hlavičku, nadechuje se. Ale radost trvá krátce. Po chvíli mládě zvláční, nehýbe se, nedýchá. Oživovací pokusy jsou marné. Vcelku snadno potom přijdou na svět ještě další tři mláďata. Ale pouze vždy chvíli lapají po vzduchu - a konec. Asi se vlivem špatné polohy prvního mláděte všichni nějak přidusili v porodních cestách. Takových pět krásných kluků! Čtyři zlatí aguti, jeden strakáček. Pěkná, vyvinutá mláďata. Je to smutné, i Zoe je smutná. Pečlivě vše čistí, žere placenty. Okurka i paprika zůstávají ležet. Snad bude v pořádku, byl to těžký porod. Hlavně ale, že měla tolik síly, aby vzpříčené mládě přece jen vytlačila. Nepíše se mi to všechno moc dobře. Ale zachovávám odhodlání naší CHS pravdivě informovat o tom, jak to v chovu chodí.
Poslední chovatelské dny jsou opravdu smutné. U srdce ale hřeje přece jen něco. Všechna miminka z vrhu M6 zatím žijí a prospívají. Trochu starostí je s bílým chlapeček, ten si totiž vybral za maminku mě. Tak se podílím spolu s Waco a Hlavičkou na jejich odchovu.
Tak teď ještě starost o Zoe. Je to velká samička, dosud byla v plné síle, snad se ze všeho brzy vzpamatuje.

Na následující fotodokumentaci se snad ani nedívejte:

Ani teď nemohla Zoe mládě vytlačit. Foto 14. 7. 2011

Chybělo tak málo - a čtyři z nich tu mohli být s námi. Foto 14. 7. 2011 (Porodní váhy: 63, 57, 59, 60, 46 g).

Zoe zůstala sama, smutná... Foto 14. 6. 2011

20. 7. 2011 Zoe byla smutná i druhý a třetí den. Už jsem o ni začínala mít obavu, paprika zůstala ležet, okurky se nedotkla, trávy trochu, miska plná... Maličko okusovala seno. "No tak, Zoe, takhle tedy ne! Kam tě, holka, dáme, abys nebyla sama?" Zoe zase není až tak snášenlivá samička. Ze všech variant se jeví jako nejlepší možnost větší box s důchodkyněmi. Jenže i ty jsou poněkud nevraživé, je tam napětí, Zoe je pro ně vetřelec.
Nezbyde než k naší babičce dojít pro neplodného Jasmína. Už byl takto "vypůjčený" mnohokrát. Jasmín již svou úlohu dobře zná. Tentokrát si ale samiček vůbec nevšímá, jen sedí na misce a žere a žere... Přesto asi budí respekt, dámy kolem něj chodí obloukem a situace se postupně stabilizuje.
No a hlavně - Zoe zapomíná na přestálé útrapy - má jiné starosti: Jak se dostat co nejrychleji k misce se žrádlem, aby jí ostatní náhodou vše nesežrali! Vše vypadá velice nadějně!
 
 
STAROST 10. 7. 2011
Tak krátce před porodem a naráz, z neznámé příčiny, akutní průjem! Do včerejška čilá, pohyblivá, žravá samička, která ještě večer ve svém stavu skotačila v seně, a najednou takový problém. Sedí skleslá v pelíšku... Podávám od noci Bio Lapis, teď je odpoledne. Trochu ožila, snad se i průjem zastavuje, měla velkou žízeň, ale napájet jsem ji musela uměle. Miminka jí včera v břiše dělala úplné vlny, teď pohyby nevidím. Nevidím je ale ani u další březí samičky, která je v pořádku, tak stále doufám, že snad se nic nestalo. Samička teď přece jen trochu ožila, napila se a pochutnává si na seně. Tak snad slyším trávu růst...

Už zase zvedá hlavičku a má zájem o okolí. Ale stejně mám o ni strach... Foto 10. 7. 2011

11. 7. 2011 A strach jsem měla bohužel oprávněně. Dnes jsem byla stále více přesvědčená, že to není, jak má být. Miminka se nehýbala. Ale také ještě nebyla tuhá na pohmat. Stále jsem doufala, že snad to bude v pořádku, ale už jsem tušila, že je to spíš jen mé přání. Samička přestávala jíst i pít. A zase ten průjem. Odpoledne sice již bobečky, ale takové ty nepatrné, co jim říkám "na nitce", příznak, že to s příjmem potravy a trávením vůbec není v pořádku. Ale oči stále ještě jasné, ne takové ty zapadlé, co mívají morčátka, když už to vzdávají... Mým jediným přáním teď již bylo, aby ze sebe dostala všechno ven.
Je až neuvěřitelné, jak se morčátko za necelé dva dny změní. Z radostné samičky, která ještě v sobotu 9. 7. skákala v seně a na zadních se těšila na přinášenou zeleninu, je tu najednou hrouda s vystouplými kostmi. Nelíbí se mi to ani trochu. Volám manželovi, aby přijel domů, jak nejdříve bude moci, toto že sami zřejmě nezvládneme.
Odpoledne události dostaly, jak se říká, spád:
VRH O6 DALMATINKA LINDA MAGPIE-UNICORN + FABIO Z DOBRÉ VODY ale nedopadl dobře ani trochu. V odpoledních hodinách jsem našla nešťastnou samičku u svého mrtvého mláděte.

Tady komentář netřeba......
Další miminka se pokoušela vytlačit, ale bohužel marně. Znovu jsem volala manželovi, aby urychlil návrat domů. No a potom ještě telefon na veterinární kliniku, kde nás vzali ihned, bez objednání. 
Podpůrné injekce, aby vysílená samička nabrala energii, ani injekce oxytocinu na vyvolání stahů, aby samička mohla vypudit zbylá mláďata, bohužel nepomohly.
Do čekárny přichází sestra a oznamuje nám, že naše morčátko je na sále, že je nutný císařský řez. Zda souhlasím s kastrací. Souhlasím se vším, co mladou samičku pomůže zachránit, ale nevím, zda veškeré toto úsilí k něčemu bude. Samička nebyla v kondici již před porodem, vyčerpal ji již průjem. Vypuzování mláděte a následné tlačení ji ještě "dodělaly". A císařský řez je pro morčecí samičku velmi nebezpečný, znám jich málo, které přežily...
Ani jiná morčátka asi právě též nemají své šťastné dny. Neznámá paní se s námi dává do řeči. Odnáší si své morče, které nepřijímá potravu. Je po broušení zubů. Je to nalezenec - prostě ho někdo vypustil "do přírody". Jiná paní přináší v průhledné přenosce velké morčátko. Jde do ordinace - a uplakaná odchází bez morčátka. Euthanasie, nádor...
Naše Linda je stále na sále. Uklízeč kolem nás vytírá, čekárna je prázdná, zaměstnanci se chystají domů, pracovní doba skončila.
Konečně nás volají dovnitř. Ještě není jisté, zda se morčátko probere z narkózy. Leží jako mrtvá na vyhřívané dečce. Ale dýchá, pohnula se. Bez miminek maličká. Paní doktorka říká, že vše uvnitř bylo zcela v pořádku, žádné známky zánětu či něčeho nepatřičného. Proto vyňala jen miminka, mrtvá. Dělohu ponechala. Zajímalo mě, kolik mláďat uvnitř ještě bylo. Doma porodila černého kluka. Ptala se, jestli je chci vidět, zda snesu ten pohled. Tolik jsme tento vrh očekávali, samičku jsem hlídala prakticky ve dne v noci, říkala jsem tedy, že ano, pokud miminka nejsou nějak poškozená, myslela jsem třeba již rozložená, pokud by v ní byla déle mrtvá... Až mě překvapilo, jak byla krásná! Všechna jako živá, velká, vyvinutá. Byla ještě tři - další velké černé mládě, no a dva úžasní dalmatinci. Takových teček, krásně od sebe, žádná slitá jezírka! Je to záhada, tak blízko před cílem, na pohled vše v naprostém pořádku - a přesto taková beznaděj!
Ale úplně beznadějné to ještě není, samička zatím žije. Jak se nám teď hodí vyhřívaná podložka, dárek z CHS Z kouzelné pohádky! 
Jsme doma, Linda se snaží uďobnout kousek okurky, nejde jí to. Ani na travičku jí nenalákám. Jíst ale musí, střeva prý má zcela prázdná. Jen to ji může zachránit, nastartovat! Prý je to teď nejdůležitější, jinak nemá šanci. Rozmíchávám Rodicare instant. Moc nadějí si nedělám. K mému překvapení Linda potravu přijímá. Snědla víc, než jsem předpokládala, vlastně všechno, co jsem připravila. Teď je 1 hod. po půlnoci, 12. 7. 2011. Linda zatím žije, ale zda má šanci přežít, zatím nikdo netuší. Teď to zřejmě záleží na morčátku samotném.
Věřte mi, že raději bych o vrhu O6 psala úplně jiný "román". Všem, kteří drží palce a na samičku se ptají, děkujeme. Jednotlivě jsem na Vaše e-maily dnes neměla čas odpovídat.
Zítra podám další informace, ať už to dopadne jakkoli. Zatím je to opravdu chudinka.
12. 7. 2011 ráno
S Lindou jsem bděla do půl třetí do rána. Potom jsem ji zabalila do ručníku, dala pod ní přebalovací podložku, vyhřívací dečku jsem nechala zapnutou na 37 °C. Ráno jsem  neměla odvahu jít se k morčátkům podívat. Bála jsem se toho, co uvidím. A tak jsem vyslala manžela. Ten ještě předem nakrájel okurku pro všechny - no a já nevěřila svým uším, když na mou otázku: "Tak co?!!!¨" odpověděl, že Linda panáčkuje a dožaduje se okurky. Opravdu, žrala! Dostala i travičku a do mističky krmnou směs, ze které si vybírala lupínky, které má ráda. Je sice celá nahrbená, sešívané bříško ji přece jen asi bolí, ale oči má jasné, je teploučká a čilá. Já to nechci zakřiknout ani trochu, již toto považuji za zázrak. Za chvíli půjdu dát léky, píchat ATB, máme i kapičky proti bolesti. V tuto chvíli se vše zdá být nadějné.
A i miminka z vrhu M6 nám dělají radost. Sají od maminky vlastní i náhradní. Ten nejmenší. 45gramový, přibral ze všech nejvíc.
Moc děkujeme za Vaši podporu. Vážíme si Vaší účasti, je hezké vědět, že Vás morčecí osudy a příběhy oslovují. Na Vaše četné dotazy zveřejním i částku za uvedený zákrok. Za podpůrné injekce, zákrok v inhalační narkóze a léky, které jsme si donesli domů ( nař. ATB na další dny a infúzní roztok) jsme zaplatili 3653 Kč. K nezaplacení ovšem zůstávají šikovné ruce veterinární lékařky, její znalost morčátek a ochota se této malé, nešťastné samičce věnovat ještě hodinu po skončení pracovní doby, poté, co již veškerý personál odešel domů.

Toto vše je ovšem stále ještě jen první krok. Vyhráno zdaleka není. Momentálně mám pocit, že samička hůře dýchá. Tak jdu dát léky a potom již nezbyde nic jiného než čekat a doufat... 
13. 7. 2011 1:45 Tak jsem právě dala Lindě ještě léky a přikrmila ji Rodicarem. Není netečná, dokonce i něco sama sní, ovšem stejně se mi nelíbí. Je taková divná, chová se nepřirozeně, je jakoby moc akční. Včera jsem myslela, že je to po narkóze, dnes se mi to již nezdá. Boky má stále propadlejší, jakoby vtažené dovnitř. Přes stálý přísun potravy jde váha dolů. I když průjem je zcela pryč, začínají se dělat malé bobečky. Je to ale stejně boj o přežití. Víc se ale opravdu již dělat nedá.
 
Linda 12. 7. 2011

13. 7. 2011 23:10
Máme za sebou náročnou noc i den. Linda má potíže, bolesti. V noci stále tlačila, byla zcela vyčerpaná. Léků proti bolesti dávám nejvyšší přípustnou dávku. Ráno jsem opět volala do veterinární ordinace. Řekli, abychom hned přijeli, přednostně nás vzali. Lindě se dostává té nejlepší možné péče, paní doktorka je opravdu úžasná - zázrak ale neumí bohužel udělat nikdo.
Ultrazvuk, prohmatání břicha, kontrola srdce, měření teploty - vše se sice jeví v pořádku, bohužel ale Lindě není dobře. Znovu dostává infúzi, dále dáváme lék proti bolesti, ATB, vitamíny, stimulanty metabolismu, léky na žaludek, umělou výživu... Linda se snaží, ale zřejmě marně. Lakmusový papírek sice značí dobré pH organismu, jiný ale naznačuje ketózu.
Je to opravdu škoda, Linda se ztrácí před očima, není jí dobře.
Nechci dělat předčasné závěry, ale již svá morčátka znám, poznám, kdy již nemohou dál. Mohu teď již Lindě jen usnadňovat její odchod. Škoda mladého morčecího života, hezké, mladé, nadějné samičky. Zařadí se mezi ty nešťastné, které bohužel neměly šanci radovat se z krásných miminek - a přes všechnu snahu o jejich záchranu odešly brzy za nimi.
Ještě tu jiskřička naděje je, při pohledu na Lindu ale stále více pohasíná....

15. 7. 2011 1:02 Je to moc špatné...

Zázrak se bohužel nekonal. Linda to vzdala 15. 7. 2011. Byla již velice slabá.. Odvezli jsme ji na chatu pod borovici - do společnosti ostatních morčátek, která nás opustila.
 
10. 7. 2011  VRH N6  HLAVIČKA ( z pro mě neznámého hobby chovu) + YONATHAN SKINNY VELVET
Miloučká samička, u které se nám nakonec přece jen alespoň částečně podařil vypátrat její původ, která neměla ani jméno a které jsme tak dlouho říkali "ta s tou černou hlavičkou", až jí zůstalo jméno Hlavička, dnes v noci přivedla na svět své první miminko. Ani jsme to ještě nečekali, bříško nebylo zcela vyplněné, když jsem ale viděla ty mohutné pohyby, raději jsem ji před pár dny z boxu od samečka a kamarádky Cilky oddělila. V noci jsem šla zkontrolovat včerejší vrh M, kde jsem již trochu "zavlažovala" pět maličkých miminek a obávala se o osud toho nejmenšího samečka, u něhož váha padala na 45 g. A také jsem kontrolovala ostatní březí samičky. U jedné, která je již na rozsypání - dalmatinka, která tolik lpí na svém pelíšku, jsem zjistila akutní průjem. A to jsem si večer říkala, jak je čilá, žravá a v pohodě. Během dalších tří hodin je vše jinak - a vůbec se mi to nelíbí. Mezitím hodiny ukazují půl čtvrté v noci. Sedím u stolu a chystám Bio Lapis pro samičku s průjmem, ten snad miminkům neublíží. Trochu se pootočím za sebe - a nevěřím svým očím! Vedle Hlavičky leží v boxu obrovské mládě! A hýbe se! Úžasná maličká Hlavička ani není pohublá, je úžasné pozorovat tu péči, kterou svému miminku věnuje. Vypadá to, že porod je u konce, miminko že bude pouze jedno. Prohledávám box, v přítmí tam totiž ještě něco leží, dost dobře nevím co. Se vší pravděpodobností je to již větší zárodek dalšího mláděte, zdá se, že ochlupený. Udělala jsem fotografii, vše zveřejním, až zbyde trochu času.
Půjčuji si od Hlavičky miminko. Je to obrovská holčička, strakáček, překrásná. Bude nestandard - asi tan černá - bílá, typově úžasná. A váží 113 g! Na maličkou Hlavičku je to mládě přímo obrovské, ona je ale naprosto v pohodě - a jestli se to dá o morčátku říci, září štěstím.
Já se v nočním přítmí zamýšlím na tím nádherným morčecím světem a stále se nemohu nabažit toho pocitu, když člověk objeví v boxu nové přírůstky - a vše je v pořádku a na světě jsou miminka, která s úžasnou dychtivostí očekávají, jaké radosti na ně na světě čekají. Proměna Hlavičky je dokonalá - přes noc se z rozmazleného morčátka stala vzornou maminkou, naprosto přesně ví, jak se postarat.
Pohled na takovou krásu mi dodává energii, kterou budu po dvou prakticky probděných nocích a celodenním čištění morčecích příbytků určitě potřebovat, nicméně pohodu ruší to, že tuším, že vše již až příliš dlouho vychází bez jediného problému.
Starosti mám hned dvě - březí samičku s průjmem a včerejší vrh. Je jich moc, jsou moc malí, i když chuť do života mají všichni náramnou. Ale jak se říká, "ráno moudřejší večera" (i když ráno již vlastně je). Jdu si po té noční meditaci alespoň na chvíli lehnout.
Dopoledne 10. 7. 2011 U Hlavičky v boxu je vše v nejlepším pořádku. Miminko má pod sebou, to je přisáté k cecíku. V dalších dvou boxech to již tak růřové není. U březí samičky sice průjem trochu polevil, ale je smutná. Dávám jí znovu napít vody s Bio Lapisem. Jak jen je tohle možné? Ještě včera tak radostně běhala...
I pohled do boxu s vrhem M mě naplňuje starostí. I když se Waco též pečlivě stará, tolik miminek nezvládne. Sama je po porodu vyčerpaná. Všichni hubnou. Znovu jim dávám napít, vidím, jak jsou hladoví. Mám? Nemám? Ne vždy to vyjde, někdy cizí samice dokonce zaútočí, a to v okamžiku (viz Sešívánek). Sbírám odvahu a beru nejmenší mládě z vrhu M (čoko chlapečka s váhou 45 g) a přidávám ho do boxu k Hlavičce. Zlatá samička! Bez sebemenšího zaváhání mládě začne olizovat - a strká si ho pod sebe! To je opravdu úžasné. Miminko je po chvíli pevně přisáto k cecíku. Když vidím ten úspěch, odebírám Waco ještě jedno z mláďat, Hlavička přijme i to. Obě samičky teď mají každá po třech mláďatech a naděje na jejich záchranu roste. Ale je to teprve začátek, chlapeček je opravdu miniaturní, i ostatní miminka z vrhu M jsou maličká, může se stát cokoli. Každopádně je Hlavička vzorná samička a jsme opravdu moc rádi, že ji máme.
Pozn.: Pokud neodpovídám na Vaše e-maily, prosím, omluvte mě. Odpověď najdete v tomto textu - nestíhám :).
 
V noci z 9. na 10. 7. se Hlavičce narodila tahle krásná holčička.
Porodní váha 113 g, foto 10. 7. 2011 - REZERVACE

V boxu se nacházel ještě tento útvar, zřejmě zárodek možného budoucího morčete. Hlavně ale, že hlavička vypudila i toto a že je zcela v pořádku. Foto 10. 7. 2011

Desetigramový zárodek ještě z druhé strany, celý ochlupený. Foto 10. 7. 2011

A teď již radostnější fotografie:

Hlavička přijala ke své holčičce ještě dvě mláďata z početného vrhu M6. Je úžasná! Foto 10. 7. 2011

45gramový chlapeček se přisál k cecíku. Vyjde to? Foto 10. 7. 2011

Tady je pokus o porovnání velikostí morčátka z vrhu M6 a N6. Oběma se na kluzkém stole rozjížděly nožičky :). Foto 10. 7. 2011

10. 7. 2011 - nová morčecí rodinka

Malý čoko chlapeček u náhradní maminky náramně prospívá. Již váží 56 g!
I jeho ostatním sourozencům z vrhu M6 se daří dobře. Foto 13. 7. 2011 
 
9. 7. 2011  VRH M6  WACO + YNX
Tak u tohoto vrhu se mi chce říci: "Uf, máme to za sebou, ale ještě nevíme, co nás čeká..."
Kdy byla Waco nakrytá, jsem nevěděla, ale bylo mi jasné, že pokud tato samička již rychle neporodí, nebude to pro ni dobré. Drobnější samička byla sice stále velice čilá a shánčlivá - byla to právě ona, kdo se hlasitým pískáním dovolával čehokoli, pokaždé, když jsem vstoupila do místnosti. Břicho již měla těžké, lezl jí hřbet a tenknul krček, chudince... Od včerejšího dne jsem byla na stráži. Termín totiž již měla mít i jiná samička, tak jsem ji chodila kontrolovat - a vždy jsem se podívala i na Waco. Bylo mi jasné, že o víkendu si nemohu dovolit odjet ani na půl dne :). Vydržela jsem čekat do dvou do noci a budit již spící morčata, která na mě nevěřícně mžourala, proč jim tam stále chodím a rozsvěcím. Je neuvěřitelné, jak to naše početné stádečko dokáže usnout naráz - prostě večer se všichni uloží a spí až do rána. Nevíme, že tu jsou. Stejně tak dodržují i svou odpolední siestu. Ovšem v časech krmení máme pocit, že jich je dvojnásobně. A když se někdy opozdíme, stoupnou si na zadní nožičky a volají nás. Ale většinou jejich režim respektujeme - vzájemně jsme se přizpůsobili a nijak se nerušíme. V noci jsem se probudila ještě dvakrát - a rušila jsem tu spící smečku. Bylo zajímavé je pozorovat, v jakých polohách se ve spánku nacházejí, zcela důvěřiví, někteří na boku, oči úplně zavřené. Najít je tak ve dne, obávala bych se nejhoršího.
Poslední kontrolu jsem provedla v 6 hod. ráno. U samičky, která by měla rodit, se nedělo nic, Waco se dožadovala něčeho k snědku, tak dostala alespoň kousek okurky, aby se osvěžila. To již se ale začali probouzet ostatní a zatím mírně popiskovat, protože ucítili okurku. Honem jsem z místnosti odešla, než by vypukla vřava, která by vzbouřila celý dům.
Moc jsem toho nenaspala, a tak jsem si šla ještě na chvíli zdřímnout. Kolem půl osmé jsem se probudila, a tak v polospánku mě něco nutilo jít zase k morčatům. Dokonce jsem si v duchu říkala:"Teď se ti nechce, ale co když samička rodí a něco nezvládne - potom si to budeš vyčítat." Násilím jsem se donutila vstát. Podívala jsem se do boxu k samičce, která měla rodit - nic. Zato u Waco bylo jasné, že se něco událo! První pohled do ztemnělého boxu, něco se tam hýbe! Rolety rychle nahoru! Hýbou se, ale slyším nějaké podivné zvuky, takové přidušené - miminko se hýbe, ale.... Rychle s ním na světlo! Hlava a celý předek v obalu! Honem pryč s blánou, nadechuje se, hýbe se, i když je celé studené a ještě za sebou táhneme pupeční šňůru zamotanou do hoblin a sena. Jen chvilku ho zahřívám, honem se běžím podívat, jak jsou na tom ostatní. Waco mezitím porodila další mládě, ale skutečně ještě jedno z těch předchozích má též celou hlavu v obalu a dusí se. Tentokrát jsem tady ale opravdu v pravou chvíli. Obal rychle protrhávám, nádech - a snad je vše v pořádku. A rodí se další mládě, páté. Kde se to v té drobné Waco všechno ukrývalo!!!
Teprve teď je trochu času podívat se na miminka. Ten, kterého jsem zachránila v poslední chvíli, mezi všemi svítí. Je to bílý tmavooký sameček, krásný, váží 69 g. Jen stále ještě bojuji s jeho tělesnou teplotou. Zahřívám ho, dýchám na něj, zkracuji pupeční šňůru. Rozmýšlím se, zda použít vyhřívací dečku, krásný dárek, který naše morčátka nedávno dostala z Kouzelné pohádky, což je naše spřátelená CHS. Ale sameček již je teplejší, vracím ho pod maminku. Ostatní miminka hřejí jak kamínka, snad se ohřeje mezi nimi.
V mezičase běžím nakrájet zeleninu, Waco má hrozný hlad, což je dobré znamení. Je ale hodně vyhublá. Jak tohle zvládneme! 
Beru poslední mládě, druhé nejsvětlejší, které se narodilo jako poslední. Je to hezoučká oranžová holčička, která váží 60 g.
Postupně kontroluji další tři miminka. Nedovedu zcela přesně určit barvy, u mláďat z čoko a oranž vrhů se to teprve učím. Barvy mají různé nuance, musím se buď poradit s odborníky, nebo ještě vyčkat, až se miminka více "vybarví".
Takže se mi to prozatím jeví takto. Zbylá tři mláďata jsou:
59 g holčička, ohnivé oči, jakási světlejší barva typu lila (ze spojení čoko a oranž?) s bílou na nožičce
68 g kluk, asi čokoládový s ohnivýma očima
53 g kluk, asi čokoládový
No a co teď? Miminka jsou malá, ale poměrně tlusťoučká, vypadají donošená. Jsou to prostě takoví trpaslíčci z vícepočetného vrhu po drobnější samičce. Teď jde o to, jak vše půjde. Co vlastně dělat dál? Počkat, až porodí další samička a miminka eventuelně rozdělit? To nemusí vyjít. Přikrmovat? 
Tento vrh je prostě zatím plný otázek - a zda se podaří udržet všechna miminka, je zatím ve hvězdách. Vyhublá Waco se drží statečně. Postavila se "do oblouku" a všechna miminka si nějak "srovnala" pod sebe. Jestli je posléze najdu všechna živá, nevím. Samozřejmě bych si to moc přála. Držte palce!


Počáteční zmatek: vypadá to hrozně, ale tady již všichni dýchají. Foto 9. 7. 2011

 M6, foto 9. 7. 2011

Pozn.: I u
 tohoto vrhu jsme vázáni dohodou. Za poskytnutí samiček Waco a Beatrice náleží polovina jejich prvních vrhů CHS, odkud jsme získali naše první morčátka pro chov čoko a oranž barev. Teď je ale hlavní, aby se miminka vůbec udržela, jsou maličká.


M6 - 1, samec bílý, tmavooký. Porodní váha 69 g, foto 9. 7. 2011
(Pokud zůstane tenhle chlapeček, myslím, že ho nedám. Je to ten, co jsem ho zachránila a zahřála.)
Sameček se držel velice statečně a dlouho. Potom ale přišel průjem, ze kterého jsem ho sice ještě zachránila, ale začal postupně ubývat a chřadnout. Vzdal to začátkem srpna 2011).

M6 - 2, nejmenší sameček, barva čokoládová, porodní váha 53 g, foto 9. 7. 2011

M6 - 3, třetí sameček z vrhu, porodní váha 68 g, foto 9. 7. 2011
Pozn. z 29. 8. 2011 Oba zbylí samečci z vrhu vypadali, že mají nejhorší za sebou, ale najednou přestali prospívat. Snažila jsem se je zachránit, ale i když chuť k jídlu jim zůstala, byli stále hubenější. M6 -2 sice ještě žije, ale, M6 -3 to vzdal dnes ráno, i když se večer ještě hladově vrhal po instantní výživě Rodicare, kterou jsem se mu snažila přilepšovat. 

M6 - 4 podobně zbarvená samička s bílou nožičkou, porodní váha 59 g, foto 9. 7. 2011

M6 - 4, poslední se narodila oranžová samička, porodní váha 60 g, foto 9. 7. 2011

Waco se svými miminky. Foto 9. 7. 2011

Maličká miminka M6. Foto 9. 7. 2011

Pozn. 10. 7. 2011
Teď spíš ale bude zázrak, když se droboučká miminka udrží. Snahu o jejich záchranu popisuji v následujícím textu. Hlavička, která porodila dnes v noci, přijala 45 g vážícího čoko samečka a ten se jí přisál k cecíku. Sama porodila pouze jedno mládě, a tak zkouším, zda se je tímto způsobem podaří odchovat. Přidala jsem ještě další mládě z vrhu M, každá samička má teď tři. A sama se též pokouším dokrmovat, mláďata jsou hladová. Kolik se jich ale podaří zachránit, to opravdu nevím...
13. 7. 2011 1:55 Dá to práci, ale na světě jsou zatím všichni. Bílý sameček se rozhodl, že chce být odchován uměle. Stále doufám, že  ještě změní rozhodnutí. Částečně dokrmuji všechny. Poslední dny jsou chovatelsky opravdu náročné.
20. 7. 2011 Tedy ne, že bych si chtěla stěžovat :), ale za vypiplání těchto miminek bych snad měla jet do lázní. Jenže kdo by se tu potom o všechny postaral, že?
Hlavně ale, že jsou živí. K světu se mají náramně, jsou to ale hubeňouři. Je jim jedenáct dní a váží kolem 75 g. Stále nevím, jak to všechno dopadne. Škoda, že si alespoň trochu nevzali příklad z vrhu Q6!

Čtyři z vrhu M6 jsou v boxu u Hlavičky. V pozadí jejich nevlastní sestřička, dcera Hlavičky.
Foto 19. 7. 2011 Páté mládě zůstalo u Waco, která ho vychovává spolu s Beatrice a jejími mláďaty. Snad to spojenými silami dokážeme. ten 45gramový čoko chlapeček (v popředí) vše dohnal. Na mně je stále závislý ten bílý. Ach jo.

No krásně umí všichni dát uši nahoru - tady se právě bojí deště, který bubnuje do oken, a bouřky.
Foto 19. 7. 2011 večer

27. 7. 2011 Všechna miminka z vrhu M6 zatím prospívají, kromě bílého samečka, který za ostatními zaostává. Dostal průjem, zhubnul, byl jako kost potažená kůží - a zase se vzchopil. Jeho chuť do života je neskutečná. Už i chladnul, špatně dýchal, no prostě to vypadalo, že to nemůže přežít - a on opět pobíhá po boxu a čeká, co dostane. Stále vidím, že něco okusuje, je hladový. Ostatní ho již ale dávno přerostli. Čas ukáže, jestli má šanci i on.

29. 8. 2011 Tak celý tento vrh piplám již druhý měsíc - a stále to k ničemu nevede. Už to vypadalo, že bude vše dobré, až na bílého samečka, který dožil začátkem léta, ale mláďata se vyvíjejí pomalu. Jsou to takové malé poskakující chudinky s nafouklými bříšky. Stále jsem doufala, že je zachráním, protože stejně tak vypadali i jejich rodiče po příchodu k nám - nafouklá bříška a průjmy, téměř ve dvou měsících měli prakticky váhu jako krátce po porodu. Tehdy je kojila moje samice, dávala jsem jim Aldifal, všech pět se mi jich po měsíčním úsilí a těžkých průjmech podařilo zachránit (postiženi byli Ynx a Will a samice Waco a Beatrice. Pouze genová Yveta na tom byla lépe, byť vážila pouhých 127 g). Domnívala jsem se, že se tedy jedná o stejnou diagnózu i u jejich potomků v tomto vrhu a ve vrhu po Yvetě, tak uvidím, zda se mi mláďata podaří zachránit, tak jako před časem jejich rodiče. Tam to byl skutečně zázrak, že přežili a jsou snad zdraví. U Beatrice je odchov v pořádku, porodila krásná, silná miminka, ve vrhu po Yvetě a Waco ale umírají na podobné příznaky. Snad se mi podaří zachránit alespoň ta zbylá, kéž by! (Zatím to vzdala oranžová holčička z vrhu po Yvetě a Willovi a dva kluci z vrhu po Waco - viz výše).

Zbytek vypadá zatím takto - a to jim budou dva měsíce! Nadále spíš hubnou než přibývají. Foto 31. 8. 2011
 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL

Na prodej

Anketa

Kolika let se dožilo vaše skinny morčátko?
 

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes16
mod_vvisit_counterVčera98
mod_vvisit_counterTento týden349
mod_vvisit_counterMinulý týden911
mod_vvisit_counterTento měsíc3564
mod_vvisit_counterMinulý měsíc9171
mod_vvisit_counterVše469837

Online (20 minutes ago): 3
Vaše IP: 54.80.81.223
,
Dnes: Kvě 24, 2018

Copyright 2009 by MaraXa