Novinky

SRPEN 2018
Děkujeme Vám, že stále přispíváte do ankety KOLIKA LET SE DOŽILO VAŠE SKINNY MORČÁTKO. Pokud máte nějakého skinny rekordmana, který se dožil více než sedmi (osmi) let, napište, pošlete foto, rádi tuto skutečnost zveřejníme u nás na stránkách.
Momentálně jsem dopřála všem našim morčátkům i sobě trochu zaslouženého odpočinku. Pro velký zájem jsem ale připustila dvě skinny samičky a dvě baldwinky k samečkům, aby se dostalo i na ty z vás, kteří jste zatím neměli štěstí a na miminko z našeho chovu trpělivě čekáte. Dvě baldwinky již úspěšně porodily, ale volný je již jen jeden sameček - baldwin.
Sledujte kapitoly Odchovy (Skinny, Baldwini), které doplňujeme nejvíce.

Domů Odchovy SKINNY 2013
Odchovy 2013
10. 7. 2013  VRH L11  VERONA SKINNY VELVET + WEST SKINNY VELVET
Když jsem včera ráno přišla do domečku k morčátkům, naskytl se mi tento překrásný pohled. Kolik důstojnosti a zodpovědnosti je zachyceno v tomto okamžiku! Veronka mi tolik připomíná svou maminku Victorii, dceru nádherné Ropy Reny Destiny. Všechny v sobě měly jakousi vznešenost, kterou předávají dalším generacím. Tentokrát jsou miminka dvě - černá samička a kluk, u kterého jem nejdříve myslela, že je světle černý a bílý. Ovšem potom mi došlo, že je čokoládový po svém dědečkovi Willovi. Nebo tuto vlohu předával i Izák - předek z matčiny strany. Každopádně mě to potěšilo.

Veronka kojí. Foto 10. 7. 2013

Sameček čokoládový - bílý, foto 11. 7. 2013

Lukas v srpnu 2013

Lukas srpen 2013


Černá samička, foto 11. 7. 2013
 
8. 7. 2013  VRH K11  CINDY SKINNY VELVET + RODEN SKINNY VELVET
Naprosto bezproblémový vrh. Na světě jsou dvě velké černé holčičky, maminka je v pohodě a kojí - co více si přát!

Černé sestřičky, foto 11. 7. 2013
 
29. 6. 2013  VRH J11 WALISA SKINNY VELVET + YNX
Walisa v naprosté pohodě porodila tři kluky a holčičku, s ničím jsem nemusela pomáhat. Mléka měla na rozdávání, miminka bez problémů odchovala. Byla jsem jí za to vděčná, protože péče o ostatní vrhy (ty mnohočetné) nás velmi vyčerpávala.
Fota zde tedy uvedu poněkud opožděně.


J sameček bílý, foto 6. 8. 2013, váha 384 g
Pravděpodobně zůstane doma.

JANEK, sameček aguti oranžový, foto 6. 8. 2012, váha 359 g
Pravděpodobně zůstane doma.

JOŽIN, sameček aguti oranžový s bílou na nožičce, foto 6. 8. 2013

JUDITA, samička čokoládová, foto 6. 8. 2013
Zatím není na prodej.
 
28. 6. 2013  VRH BDW-G1  HERMIONA TERRA PUNCTATA (hladké) + YEMI ANDYMAR (baldwin)
(Viz kapitola BALDWINI v našem chovu)
 
22. 6. 2013  VRH I11  ORIANA SKINNY VELVET + WHITE
Tak tady proběhlo všechno tak jednoduše, že to bylo celé "špatně". Najednou v boxu se samičkami a Whitem běhalo bílé miminko. Nevěřila jsem svým očím - všichni se chovali naprosto normálně, malá bílá holčička se snažila jíst z misky. Nejprve jsem musela zjistit, ke komu vlastně patří, protože žádná ze samiček se k mláděti nehlásila. A při jednom mláděti se ani žádná nejevila pohublá. Ale po "ohledání" to bylo jasné. Oddělila jsem tedy Orianu s jejím jedináčkem - a vše se hned upravilo. Z Oriany se stala vzorná matka, která později vypomáhala Jane s kojením problémového vrhu šesterčat.

ILUMINATA - bílá samička, foto 6. 8. 2013, váha 357 g
 
21. 6. 2013  VRH CH11 JOVANKA SKINNY VELVET + JUNGLE JIM VANDULKA
Bohužel jsme předčasně přišli o samečka Jima, otce tohoto vrhu. Měl již delší dobu dýchací potíže - vždy se "vyléčil", tedy pouze zdánlivě, protože se mu po čase dýchání opět zhoršilo. Při červnových tropických dnech ale zeslábnul natolik, že veškerá snaha mu pomoci již byla marná. Moc mě to mrzelo, protože to byl nesmírně komunikativní kamarád, prostě jedno z těch morčat, které, i když je obklopeno dalšími morčaty, s vámi laškuje, juká na vás, rádo se pomazlí. Nezapomenutelně se uměl radovat z "trampolíny", předváděl nám úplné veletoče.. I Jim tedy našel svůj klid pod borovicí na chatě, vedle milovaného, nezapomenutelného Odíka..
Miminka se narodila zdravá, a jinak nesnášenlivá Jovanka se o ně vzorně stará. Vždy v těch miminkách hledám rodiče, někdy je podoba neuvěřitelná, ale ono to nejde zaměnit jedno morčátko za druhé - každé je prostě jiné, no a ani nevím, jak to vznikne, že si vás prostě nějaké najde a získá. Samozřejmě je to jiné, když máte jednoho svého mazlíčka, ale my máme to naše hejno, jak říkám, sbírku, také rádi, je zajímavé je pozorovat a učit se toho co nejvíc o tomto plemeni. Myslím, že i morčátka nás mají ráda - ovšem především proto, že je krmíme a pečujeme o ně, jinak mají své morčecí partnery a kamarády. Tím, že žijí v domácím prostředí a mají nás kolem sebe, nejsou nikterak vyplašená, "tváří" se spokojeně. Ovšem čas od času se nějaké ochočí víc, mnohdy právě třeba sameček, který se mi do chovu vůbec nehodí - a musím se přiznat, že mnohdy takový zůstal u nás prostě navíc, a i po těch letech, co chov máme (ale jak říkám, je to spíše sbírka), a vypravuji do světa již nějakého takového odrostlejšího, bývá to pro mě velmi těžké loučení - prostě to obrečím.
Teď nám ale samičky nadělily tolik miminek, že již by bylo neúnosné si tolik morčátek ponechat, a tak se kapitola "Prodej" konečně otevře. Dosud jste nám většinou "vytýkali", že morčátek nabízíme málo, tak se teď budeme muset polepšit :).
Nejprve to budou především samečci - aby se uvolnily boxy, potom se uvidí. Momentálně v létě na venkově mě to tolik netíží, tady je to v tomto směru jednodušší, ale určitě je v plánu počet morčátek již nezvyšovat. (Psáno 14. 7. 2013)

Teď ale již konečně představím Jimova poslední miminka:
(Pozn. ze srpna 2013: K naší velké radosti toto nebyl Jimíkův poslední vrh, stačil ještě nakrýt samičku, která s ním byla v boxu až do jeho skonu, Tamaru - viz výše.)

Jovanka s dětmi, foto červenec 2013
 
20. 6. 2013  VRH H11  JANE SKINNY VELVET + SIMON SKINNY VELVET
Naprostá kalamita!
Šesterčata! June a Jane, dvě sestry byly připuštěny ve stejnou dobu. June porodila již v květnu paterčata a vypadalo to, že ji Jane bude brzy následovat. Jenže ona se zvětšovala a zvětšovala - a stále nic! Až včera, v tropickém vedru, za blesků a větru tato prvnička porodila svá první miminka. Takže máme ze dvou posledních vrhů jedenáct miminek!!Teď jde o to, zda to všechno se samičkou zvládnu. Situace je následující:
Dvě samičky 93 g a 85 g
Čtyři kluci 93 g, 85 g, 79 g, 57 g

K porodu jsem přišla ve chvíli, kdy všechna mláďata
již byla na světě. Nejmenší sameček měl na sobě zaschlý obal a myslela jsem, že nežije. Podařilo se mi ho ale oživit a zahřát, mohl totiž čátečně dýchat tlamičkou. Obal byl již všude přischlý tak, že nešel sundat, musela jsem ho navlhčit a dát pozor, abych neporušila např. oči.
Absolutně nechápu, jak se do poměrně malé samičky vešla mláďata o váze 492 g, k tomu voda, obaly, placenty..
Bohužel jem následně zjistila, že jeden ze samečků má ukousnutý prstík na přední a též na zadní nožičce. Nevím, kdy mu toto samice způsobila, po porodu se mi zdálo, že je vše v pořádku. Možná jsem to přehlédla, protože proč by to následně dělala? Je pravda, že po dětech trochu neurvale šlapala, ale pečlivě se stará, vše po sobě očistila, snědla placenty i okurku, šla se najíst, napít.. Tak uvidíme, jak tohle všechno dopadne.
Pro představu fota:

Jane má šwet dětí. Foto 20. 6. 2013

21. 6. 2013 Jsme v plném počtu!
 

 
6. 6. 2013  VRH BDW-F1  BARBIE SKINNY VELVET + BON PARI
Tak se to Barbie povedlo - na světě jsou dva pěkní baldwini! Více e dočtete v kapitole Baldwini.

Barbie se svými prvními dětmi - "pravými" baldwiny. Foto 6. 6. 2013

Kluci 6. 6. 2013
 
26. 5. 2013  VRH G11  JUNE SKINNY VELVET + SIMON SKINNY VELVET
Zdravá paterčátka! Čtyři holčičky a kluk! Zatím všichni bílí, ale lze předpokládat, že z nich budou himalájci po rodičích (oba rodiče pěkní, registrovaní himalájci). Samice si vedla skvěle, řekla bych, že úplně "profesionálně". Škoda, že jsem porod nenatočila, byla úžasná. Ještěže byla v poměrně velkém boxu, potřebovala kolem sebe hodně prostoru.
Mláďata jsou velká, to, které přicházelo na svět poslední, má dokonce 121 g. Asi mě čeká dokrmování a noční vstávání, ach jo. Ale hlavně aby byli všichni i se samičkou v pořádku.

June s miminky těsně po porodu. Zvládla to skvěle. Foto 25. 5. 2013

Samička ze sebe vydala všechno, děti jsou tlustí obříci. Ona sama je teď hodně pohublá, ale má velkou chuť k jídlu a hned začala kojit. Tak snad to spojenými silami zvládneme. Foto 26. 5. 2013

Grund 6. 8. 2013, himalaya



 
23. 5. 2013  VRH F11  KOMTESA SKINNY VELVET + YAN SKINNY VELVET
Dnešní smutný den (viz předchozí článek o Irince) mi díky Komtesce přece jen přinesl chvíle radosti. Svá první miminka porodila sama, se vším si poradila, a tak mi svou rodinku předvedla již v plné kráse. Krásně strakatý vrh. Jen váhově poněkud nesourodý - obrovské mládě, kluk 121 g, potom holčička 108 g, no a nakonec miniaturní sameček. Nejlépe to je patrné na následujících fotografiích.

F11 - 1, samec, aguti zlatá - bílá, foto 23. 5. 2013 (Sameček zatím není na prodej)

Stejný sameček zleva, foto 23. 5. 2013, váha 121 g

FORMÁT 6. 8. 2013


F11 - 2, samička, barva aguti zatím nejistá, možná oranžová, foto 23. 5. 2013

Samička při fotografování usnula, váha 108 g, foto 23. 5. 2013 (Samička asi zůstane doma.)

FAMOSA, foto 6. 8. 2013


F11 - 3, maličký sameček, červený s bílou, váha 53 g, foto 23. 5. 2013

Vrh F11 - foto 23. 5. 2013

Dvě opravdu krásná miminka a miniaturní bratříček. Foto 23. 5. 2013
 
13. 5. 2013  VRH E11  IRINA SKINNY VELVET + JASAN SKINNY VELVET
Samička je v tuto chvíli po císařském řezu. Našla jsem ji s napůl vytlačeným miminkem. které se rodilo koncem pánevním. Ve chvíli, kdy jsem přišla, bylo již mrtvé. Pomohla jsem jí ho vyndat a po něm ještě další dvě přidušená miminka. Žila jen chvilku. Samice ale byla stále objemná a tlačila zoufale dál. Žádné z mláďat již ale nesestoupilo do porodních cest. Břicho působilo tvrdě. No a stalo se to, čeho se děsí všichni chovatelé - bylo nutné samičce pomoci. O císařském řezu nebylo pochyb. Sezení v čekárně a čekání na výsledek bylo nekonečné.
Momentálně tedy máme doma živou, ale smutnou samičku. Z bílých sedmerčat se nepodařilo zachránit žádné - miminka v době operace již nežila.
Tak teď všichni držme palce, ať se podaří vše překonat této mladé, pěkné a do poslední chvíle zdravé samičce.
Ach ty nenáviděné mnohočetné vrhy!

Tady jsem ještě myslela, že to zvládne - mládě č. 3

Pozn. Z 16. 5. 2013
0:33 Je to boj o přežití, ale Irinka zatím žije, Nic nejí. Denně doktor, injekce, umělá výživa. Uvidíme.

Bolest a smutek po zákroku.

Překvapilo mě, že večer po operaci vyšla ještě placenta a další den ještě jedna. musím doufat, že v ní již žádná další nezůstala, to by bylo zlé.

16. 5. 2013  13:00
Irinka stále nejí. Krmím uměle. Ale střeva jsou průchodná dobře, dnes udělala hromádku krásných bobečků. Zas jdeme odpoledne na kontrolu a injekce. Podpůrné píchám i doma, dávám lék proti bolesti. Jen kdybych věděla, že to k něčemu bude, že uvnitř je čistá...

Je jasné, že má bolest. Stehy nejsou jen na povrchu, šitá je i děloha uvnitř. Foto 16. 5. 2013
 
Už trochu pohubla, na to, že donosila sedmerčata, byla v dobré kondici. Chvílemi má zapadlé oči, ale stále ještě je to nadějné, není zcela bez zájmu. Spíš, chudinka, trpí. A morčata bolest špatně snášejí. Víc toho léku ale bohužel dát nesmím. Foto 16. 5. 2013

Děkujeme všem, kteří se na ni ptáte. Nejnovější informace najdete zde, pokud najdu čas je doplňovat. Od pondělka k ní vstávám i v noci, krmím, střeva nesmí zůstat prázdná. A nemohu zanedbávat ani všechny ostatní, tak jsem unavená.

17. 5. 2013
Čtvrtý den po porodu samička přestává trucovat. Trochu mi totiž dávala najevo, že už toho všeho má dost, prostě se začala vztekat. Ono je totiž těžké ji uměle krmit, píchat injekce atd., aniž bych ji nemusela zvedat, což ji zase bolelo. Ani k doktorovi na kontrolu nechtěla, jak viděla mě nebo přenosku, zalézala "pod peřinu". Ale již občas zvědavě vykukovala, když jsem se přiblížila, schovala hlavu jako želva do krunýře. Ale toto vše již bylo velice pozitivní - rozhodně neležela apaticky, bez zájmu. Velice opatrně si troufám tvrdit, že je vše nadějné.
Už kolikrát jsem se přesvědčila, že morče nějakým způsobem myslí. V tomto případě samička távkovala s jídlem. sice se nechala přesvědčit, když jsem jí dávala Rodicare instant, ale nelíbilo se jí, že ji zvedám. proto jem se ji snažila přesvědčit, že když bude ždrát sama, nezvednu ji. Kladla jsem kolem ní různá lákadla, nic. Přiblížila jsem se a chtěla ji zvednout, začala jíst, tak jsem ji nechala. Brzy to pochopila. Když se přiblížím, začne žrát. Jakoby vztekle, z donucení, ale konečně je v ní zase život. Chápu, že ji to ještě bolí a ještě se bude dlouho hojit, ale zdá se, že je vše na dobré cestě.
  
Občas již vystrčí hlavu zpod "peřiny". Foto 17. 5. 2013

A tohle je již radostnější pohled.

21. 5. 2013 Tak jsme měli jít koncem týdne na vyndavání stehů. Irinka již ožila a já jsem si myslela, že to bude zatím náš "nejúspěšnější císařský řez". Jenže jsem ji neuhlídala. Nevím, zda rána začala pracovat, protože se do ní dostala nějaká nečistota, nebo proto, že  samička, poté, co ožila, si začala v nestřežené chvíli stehy vykusovat. Dnes to prostě dopadlo tak, že poté, co si způsobila otvor do břicha, museli jsme opět urychleně na veterinu - (čili znovu narkóza, naštěstí vcelku krátká) poškozenou a zanícenou kůži musel doktor odřezat a znovu k sobě vše sešít. Takže začínáme zase od začátku. Irina, sotva se probrala z anestezie, už se pokoušela stehy znovu vykouávat. Nějaký límec, jaký nosí po operacích psi, pro morče asi moc není, nevím, jak by v něm mohla přijímat potravu a jak by ho vůbec na krku snesla, tak jsme ji prozatím takto zavázali. Ovšem jak dlouho to na ní vydrží, netuším. Ach jo.. Teď zase trucuje a nejí.. Devátý den - a začínáme znova..

Irina po opětovném šití. Foto 21. 5. 2013

23. 5. 2013 Dnes jen velmi smutná zpráva - Irinka už není...
Přes veškerá opatření - hlídala jsem ji až do noci, dnes brzy ráno ještě bylo vše v pořádku. Šlo o to, že se opět ze všech sil snažila dostat se ke stehům. Bohužel se jí to ráno povedlo. Opět jsme jeli na veterinu. Tam jsme vymysleli dvojí opatření - kolem krku "vějíř", na tělo obvaz - elastický návlek. Prostě morčátko již bylo moc čilé a stehy v bříšku se mu vůbec nelíbily. Dávala nám to pořádně najevo. Doktor rozhodl, že ji přispí, aby mohl část vykousaných stehů opět sešít. Rána byla opravdu rozeklaná, tak jsem s tím souhlasila. Teď si to hrozně vyčítám. Irinka byla ale tak živoucí, mrskala se, asi by to jinak nešlo. Seděli jsme v čekárně a já jsem přemýšlela, jak jí nasadíme ten "trychtýř", jak se asi bude vztekat a nebude s tím moci jíst. Trvalo to dost dlouho, potom se konečně otevřely dveře. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se mi doktor snaží říct, že to Irinka nepřežila. Vždyť byla tak živá, zlobivá, teploučká.. Prý jak byla rozčilená, nemohla usnout, nemohl ji uspat.. No a potom to nevydrželo srdíčko. Prostě zemřela již při uspávání, k šití ani nedošlo..
Přišlo mi to strašně líto. Kdyby byla zemřela již při porodu, nezasáhlo by mě to tolik , jako teď, po jedenácti dnech, kdy se již vnitřně uzdravila, byla veselá, žravá.. Takovou chvíli před cílem, kdy již byla přichystána opatření, aby tentokrát na ty stehy opravdu nemohla.. Píše se mi to těžko, moc těžko.. Měla jsem k tomuto krásnému morčátku opravdu vztah. A zemřela bohužel strašně zbytečně... Jenže na tom již nikdo nic nezmění.
 
11. 5. 2013  VRH D11  CHACHA SKINNY VELVET, SKG + WEST SKINNY VELVET
Naprosto nečekaná událost! Na světě je můj vůbec první skinny dalmatinek! Neměla jsem tušení, že je Chacha březí, poté, co byla připuštěna již s třetím samcem, jsem usoudila, že je neplodná. A najednou ve společném boxu pobíhají tři miminka, strašně maličká, hubeňouři. Podle genové holčičky je na první pohled jasné, ke komu patří, dokládají to i zakrvácené chlupy na břiše maminky. Honem je odděluji do menšího boxu a nechávám je v klidu. Předtím ještě sundavám napůl zaschlý obal z jednoho skinny chlapečka a odstřihuji jim zaschlé pupeční šňůry, na které se již nabalilo seno a hobliny. Miminka jsou velice drobná, váží pouze 65 g, 68 g a 73 g, a jsou velice hubená, žádné tlusté válečky, na jaké jsem normálně zvyklá. Tak nad byl porod pro samičku v tomto směru lehčí, je to prvnička a již bylo na první miminka skoro pozdě.. Tak teď jen, co bude dál. Vypadá to, že pod chlupatou mámu se ani nedostanou, že to nemohou zvládnout. Moc se neraduji, úplně ideální to není. Překvapení střídá obava. Miminka má s Westem, byly původně v boxu všichni spolu i s Amandou, která porodila šesterčata a vše špatně skončilo.. Ale nebudu čarovat předem, Chacha se stará, miminka se snaží.. Uvidíme.

China s miminky - foto 11. 5. 2013

V popředí dalmatinek, u cecíků oranžový sameček a čokoládová genová samička - dnešní velké překvapení!
 
10. 5. 2013  VRH C11  JASNĚNKA SKINNY VELVET + HOLLAND SKINNY VELVET
I Jasněnka již byla "na rozsypání". Abych pravdu řekla, ani jsem se na porod po té předchozí zkušenosti netěšila. Co naplat, že tolik samiček porodilo krásná miminka. Najednou to bylo tím, co se stalo s Amandou, nějak zapomenuto. Znovu jsem si uvědomila, jak jsou skinny samičky v období kolem porodu lehce zranitelné, jak to mají těžké, kolik úsilí to stojí, aby se chov dařil, a jak i při vší péči to leckdy nevyjde , nebo třeba se dobře nedaří miminkům, no prostě na mě šly takovéto chmury. Už jsem viděla "trávu růst", zdálo se mi, že Jasněnka špatně dýchá, že sedí s hlavou do rohu, už jsem prostě viděla další katatrofu. Vše se ale rozjasnilo dnes ráno, kdy jsem za Jasněnkou uviděla vykukovat další červenookou hlavičku: Krásné, očištěné miminko. Jasněnka si dávala načas. S rozvahou, po dost dlouhé době, se narodilo další mládě. I to Jasněnka čistila, na první si však plnou vahou lehla, to pískalo. Mezitím se rodilo mládě další, ale Jasněnka ho nechala v obalu a nadále čistila mládě č. 2. Tak jsem alespoň byla něco platná. Z obalu jsem pomohla i čtrvtému miminku, již trochu modrající holčičce, jediné z vrhu. Byla to naprostá náhoda, že jsem byla ve správnou chvíli na správném místě. Zaplavila mě radost z té růžové nadílky. Miminka jsou velká, zdravá, všechna mají nad sto gramů. Všechna jsou bílá, ale protože tatínkem je opravdu pěkný himalájec, a i Jasněnka se nakonec z bílé samičky přebarvila do naší rodiny himalájců, očekávám, že by z tohoto vrhu mohli vzejít pěkní himalájci. Ještě uvidíme. Naše, jak někdy říkám, samčí farma se dnes rozrostla o tři okaté kluky. Pokud se vám budou líbit, pište si, všechny si je nechávat nemůžeme.

Jasněnka porodila tři kluky a holčičku. Foto 10. 5. 2013

Bělásci jsou nesmírně čilí, Jasněnka také vypadá spokojeně. Foto 10. 5. 2013

Jeden ze samečků, CLAP, foto 6. 8. 2014

CLAP 6. 8. 1013

CLEMENTINKA, foto 6. 8. 2013 - to na zádech není nemoc, ale svačina - rajče či červená paprika

 
4. 5. 2011  VRH B11  AMANDA SKINNY VELVET + WEST SKINNY VELVET
Už se dařilo dlouho, až příliš dlouho. Amanda vypadala, že už je širší než delší, ale stále měla o všechno nesmírný zájem. Oči měla jasné, byla pohyblivá a žravá. Jen nerodila a nerodila. Nevěděla jsem, kdy zabřezla, tak jsem jen zírala, jak se může samice březostí zvětšit. Proboha, kolik jich vlastně bude? Snad již pomalu měsíc jsem ji měla pod kontrolou, každá cesta vedla nejprve k ní. No a potom již bylo jasné, že už to být musí. Seděla jsem u ní do dvou v noci, potom jsem si zdřímla. V šest ráno honem za Amandou, ještě stále nic, jen se po mně otráveně podívala. V osm bylo po všem - a bylo na vše pozdě. Šest miminek nevyndaných z obalů, nepřežilo ani jedno. Celková váha 400 g. Bezradně jsem stála u boxu a říkala si:"Proč?" Co vede samičku k tomu, že nenechá přežít žádné z mláďat? Vždyť se jí do poslední chvíle v břiše hýbali, co se mohlo stát? Mláďata byla ještě teplá, pět holčiček a samička, v boxu to vypadalo jako na bitevním poli. Ach Amando, jsi v pořádku alespoň ty? Zdálo se, že Amanda vše zvládla bez nějaké újmy. Měla hlad - a nezdála se po šesterčatech ani moc pohublá. Měla jsem radost alespoň z tohoto důvodu, ale stejně jsem byla taková nejistá. Myslím si totiž, že když taková zkušená matka, jakou je Amanda, něco takového udělá, má k tomu zřejmě nějaký důvod. Jenže Amanda se ládovala a vypadala, že je v pořádku. Jen byla v boxu najednou taková opuštěná, proto jsem ji dala dohromady s jinou samičkou. Obě se sžily a vypadaly spokojeně.
Už dlouho vám ukazuji povedené vrhy a nádherná miminka. Chovatel však musí umět unést i takovýto pohled, protože ne vždy se v chovu daří. A jelikož jsem si řekla, že o svém chovu budu podávat pravdivé informace - a jakou by mělo cenu předstírat, že se vždy jen daří - podívejte se se mnou na tu katastrofu. 


5 holčiček a kluk... Foto 4. 5. 2013

Amanda (v popředí) vypadá spokojeně. Foto 4. 5. 2013

Jenže to všechno nemá dobrý konec. Amanda skutečně nejevila známky toho, že by jí něco bylo. Chodila pít, hnala se k plné misce, pochutnávala si na jarní travičce, v noci se tiskla k druhé samičce v boxu. A potom, znenadání, jsem ji poněkolika dnech našla rán ležet na boku. Sténala a velice špatně dýchala. Byla chladná. Viděla jsem, že je konec. Měla promodralou a ztuhlou kůži v podpaží. Zřejmě to přece jen souviselo s porodem, asi otrava krve, sněť. Jakoby se se mnou chtěla ještě rozloučit. Důvěřivá, statečná samička. A zábavná - bude v tom našem morčecím stádečku moc chybět. Ani se tomu nechce věřit, že už není, byla do poslední chvíle tak plná života. Krásná Amanda s rubínovýma očima.
 
23. 4. 2013  VRH A11  EUFORIE SKINNY VELVET + CHARLESTON SKINNY VELVET, SKG
Dvanáctou řadu abecedy dnes otevřela Elvíra - zkušená samička, která žije u naší babičky a je partnerkou genového Charlestona. Takže na světě jsou genová morčátka, jeden černý kluk a dvě holky - super černá a červená. Čtveřici uzavírá černá skinny samička. A miminka jsou to pořádná, největší má 110 g. Neměla jsem s sebou fotoaparát, běžela jsem tak rychle k porodu (i když jsem nebyla vůbec k potřebě:)), že jsem ho zapomněla. Tak je při nejbližší příležitosti doplním.

Skinny samička - černá

SKG samička - černá

SKG sameček - čokoládový

KG samička - červená
 
20. 4. 2013  VRH Z10  ELVÍRA SKINNY VELVET + YNX
Elvíra nezklamala, jako ostatně nikdy. Vždy má krásná, velká miminka, každé v jiné barvě. Je úžasná. Tentokrát se úplně překonala. Porod jsem sledovala, u největšího miminka jsem protrhla obal na čumáčku, rodilo se trochu déle, ale vše dopadlo skvěle. Narodili se, jak jinak :), tři velcí, tlusťoučtí kluci (103 g, 107 g, 109 g). Jsou to neskutečná miminka, opravdu nádhera! 

Elvíra s miminky těsně po porodu, foto 20. 2. 2013

Z10 - 1, samec, asi čoko s oranž, 103 g, foto 20. 4. 2013

Z10 - 2, samec, asi aguti zlatá - červená, 107 g, foto 20. 4. 2013

Z10 - 3, samec, asi oranžová s bílou, 109 g, foto 20. 4. 2013
 
16. 4. 2013  VRH Y10  QUOTA SKINNY VELVET + OTELLO Z MINIZOO U GARFILDA
Samičky se předhánějí, která bude mít větší mláďata. Někdy takovou váhu dosahují až miminka týden stará, tak velcí jsou kluci, které zcela bez problému přivedla na vět Quota. Největší má 120 g, dva "menší" jen o něco méně. Quota se tváří, jako by nic. Byla již obrovská, bála jsem se, že mláďat bude nepočítaně, jsem ráda, že to tak dopadlo, i když počet samečků v naší CHS se opět zvýšil. Poptávka je ponejvíce po samičkách, ale snad i takovíto hezcí kluci najdou své obdivovatele. Nejraději bych si je nechala všechny, ale nejde to, samičky nám předvedly, jaké to je, když se do toho dají, no a počet boxů, misek, napáječek atd. je již skutečně neúnosný. Každý hotel má svou kapacitu, no a tolik jednolůžkových pokojů, kolik jich obývají momentálně starší samečci, či oddělené samičky s miminky, popř. oddělení mladí samečci prostě provozovat nejde. Když člověk chce, aby vše fungovalo, jak má, je to obrovská práce. Ale stále nad vším převažuje radost, že se to samičkám tak vydařilo, že jsou zdravé ony i ta miminka. No podívejte se na ty kluky, nebyla by to škoda, kdyby nebyli na světě?

Y10 - 1, sameček tříbarevný (upřesníme), foto 16. 4. 2013

Y10 - 2, sameček tříbarevný (upřesníme), foto 16. 4. 2013

Stejný sameček zleva, foto 16. 4. 2013

Y10 - 3, sameček zřejmě barvy dvě, vyčkáme, jak se dobarví
Foto 16. 4. 2013

Zatím nenabízíme, chceme se ještě nějakou chvíli kochat a rozhodovat.
 
15. 4. 2013  VRH X10  TAMARA SKINNY VELVET + UDATA SKINNY VELVET
Další z našich prvorodiček to zvládla skvěle! Byla připuštěna spolu s Veronkou, no a poté, co se Veronce narodili tři kluci (vrh R10), žila s nimi v boxu. Před několika dny jsem ale vždy v noci zaslechla takové nepokojené "ti, ti, ti...". Tamara se pěkně vztekala. Rozčilovali ji ti malí kluci, potom už i Verona. Ta se naštvala, přitiskla se břichem k zemi - a přestala kojit. Po boxu pobíhala tři hladová miminka a vzteklá Tamara. Nezbylo než je rozdělit. Verona začala opět kojit a Tamara se spokojeně uvelebila v pelíšku v novém boxu. Nakonec jsme jeli nakoupit nové misky a napáječky, přestavěli jsme pracně vybudovaný systém, a teď již sedí skutečně každá březí "placka" ve svém vlastním boxu. Pouze hladké holky porodily společně a společně se prohánějí ve velkém boxu se všemi miminky - genovými baldwiny. Ovšem skinny samičky si "vynutily jednolůžkové pokoje". Ve sběrném dvoře dnes manželovi nechtěli vzít odpad, že prý je toho nějak moc. No podestýláme jim asi moc vysoko, potom se to skutečně nahromadí, když já ale měla obavu, aby holky s miminky nenastydly. Přes víkend jsme udělali "jarní generálku", vše naráz jsme vysmýčili, vymyli, vyvětrali. Budeme asi muset po etapách, prostě pořád :). Jedna napáječka už stejně zase protekla..
Když se březí samička sama uvelebí ve svém soukromém boxu, stane se z ní placka - úplně se rozloží do stran. Asi tím, že ji opravdu nic nestresuje, udělá si pohodlí. Někdy mám pocit, že to vede i k přenášení, u Tamary jsem měla rozhodně dojem, že rodit měla již dřív. Vybrala si ale k tomu dnešní noc - a naštěstí vše dopadlo na jedničku s hvězdičkou. Miminka má "jen" tři, ale zato obrovská. Podle břicha jsem se obávala, že jich bude moc, tak jsem byla mile překvapená. Hlavně že ty obříky - dvě holčičky a kluka, přivedla na svět ve zdraví. Již kojí a hned v noci snědla velkou svačinku.

Tamarka již kojí, foto 15. 4. 2013

X10 - 1, sameček tříbarevný, foto 15. 4. 2013

Stejný sameček zleva, foto 15. 4. 2013

X10 - 2, samička dvoubarevná, foto 15. 4. 2013

Stejná samička zleva, foto 15. 4. 2013

X10 - 3, samička tříbarevná - zezadu, foto 15. 4. 2013 REZERVACE

Stejná samička zprava, foto 15. 4. 2013

Stejná samička zleva, foto 15. 4. 2013
 
13. 4. 2013  VRH W10  YUCCA SKINNY VELVET + LEMON SKINNY VELVET
Yucca je naše již starší černá samička ze pojení Nancy a Fanfan (to byli potomci krásných rodičů z chovů Happy Cavia a Reny Destiny, potažmo maďarských morčátek z CHS Golden Cave). Tak i na ni přišlo jaro! U ní mám pocit, že když nechce, tak nezabřezne, ať se samec snaží, jak chce. Krásný zlatý aguťák Lemon se jí asi líbil, nebo spíš vitamíny, minerály atd., které jsme přidávali spolu se zeleninou ve zvýšené míře? Opravdu netuším. Často se nás totiž ptáte, jak to děláme, že máme morčátka tak velká, mohutná, i miminka se rodí taková "udělaná". Máme z toho též radost a neděláme nic jiného, než že pravidelně krmíme, čistíme, pečujeme.. Možná hraje roli stálá teplota, která se drží na 26 °C. Také dbáme na to, aby morčátka nebyla ve stresu. Když vidím, že se spolu nenesou ( a nemusí se hned prát), oddělím je od sebe. Množství boxů je sice nepříjemné pro nás, ale i menší prostor pro morče (dočasně) je lepší, než velký výběh, ve kterém je napětí. A neplatí to jen pro samce, i samičky se dokáží vzájemně pěkně šikanovat. Jak opravdu někdy říkám, rozdělit je do boxů tak, aby to vyhovovalo morčátkům a zároveň i chovateli, je někdy nadlidský úkon. Tolik nám chybí srovnávací sameček Jasmín! I jako šestiletý měl velký respekt, stačilo ho přidat k samičkám do boxu - a byl naprostý klid. A to i když poslední dobou většinu času prospal!
Yucca zas tak moc miminek ve svém životě ještě neměla, ale když už, tak vždycky pěkná. A dnes na mě z boxu vykukovali čtyři obříci - dvě černé holčičky a dva aguti kluci. Vše vzorně očištěno, prostě krásný vrh, tak jak jen si chovatel může přát.
Ještě jsem nechtěla rušit, fota udělám později.
  
Yucca s miminky v den porodu. Foto 13. 4. 2013
 
12. 4. 2013  VRH V10  ROSAMUNDA SKINNY VELVET + JASAN SKINNY VELVET
Letošní jarní vrhy jsou neuvěřitelné! Už snad máme dvojnásobný počet boxů. Opravdu se mi vyplatilo dát každou samičku před porodem samostatně do většího boxu. I ty samice, které byly v boxu březí se stejným samcem, jsem oddělila každou zvlášť - a do dalšího, menšího boxu, dala samce. Samičky mají pocit bezpečí, uvelebí se v pelíšku - a čekají. Jídlo jim dávám až na druhou stranu boxu, aby se pěkně proběhly, a udržely si tak před porodem kondici. No a pokud po porodu trochu "blázní", dám je na čas s miminky do malého prostoru, kde se zklidní a začnou kojit. S přibývající velikostí miminek se ale opět stěhují do boxů větších. Věřte mi, že vymýšlení "zasedacího pořádku" v takto velkém chovu dá pořádnou práci.
Každopádně Rosamunda, u které se mi již zdálo, že snad nikdy neporodí, věděla moc dobře, kdy je na to ten správný čas, a přes noc přivedla na svět čtyři krásná, zdravá, bílá miminka, z toho jedno tmavooké. Se vším si perfektně poradila, sama vypadá zdravě, čile a žravě a miminka již pod ní hledají cecíky.

Rosamunda s dětmi, foto 12. 4. 2013

Vrh V10 - dva kluci a dvě holčičky. Foto 12. 4. 2013

V10 - 1, samice bílá červenooká, foto 12. 4. 2013

V10 - 2, samice bílá červenooká, foto 12. 4. 2013

V10 - 3, samec bílý červenooký, foto 12. 4. 2013

V10 - 4, samec bílý červenooký, foto 12. 4. 2013

Miminka jsou v obvykle bílých barvách, to jen fotoaparát vytvořil nechtěně takovýto namodralý efekt.
 
9. 4. 2013  VRH U10  ANGELA SKINNY VELVET + FABIO Z DOBRÉ VODY
Úplně čerstvá informace! Tři černoušci, vše se zdá být v pořádku. Pohlaví znám zatím u jednoho, je to holčička.

Angela po porodu 9. 4. 2013

U10 - 1, samička černá, porodní váha 81 g, foto 9. 4. 2013

U10 - 2, samička černá, porodní váha 96 g, foto 9. 4. 2013
REZERVACE

U10 - 3, sameček černý, porodní váha 89 g, foto 9. 4. 2013

Pozn. z 11. 4. 2013  Angela má zřejmě nějaké ulekané období. Nejdříve špatně nesla oddělení od samečka, ale muselo to již být. No a jelikož se nám těmi porody, co se týká boxů a příslušenství, naše CHS momentálně hodně rozrostla, došly napáječky a mističky. Napáječky jezdíme kupovat neustále, protože buď nějaká protéká, nebo nám ji morčátka zničí. Posledních několik týdnů nám jeden ze samečků napáječky pravidelně prokousává. Zřejmě by chtěl bydlet v bazénu a je mu zcela jedno, že nová stojí 75 Kč a musí se pro ni jet do Hornbachu ve chvíli, kdy jsme vůbec nikam jet nechtěli.. Nejprve jsme mysleli, že je to náhoda, ale teď již vím, že kdykoli slyším manžela při výměně vody nadávat, je zřejmé, kolik uhodilo. Já sice nenadávám nahlas jako on, to morče bych už ale nejraději plácla, protože již opět došly i všechny napáječky náhradní a ještě manžel musel do sklepa pro 25kilový balík hoblin, i když měl v tuto chvíli již zcela jiný večerní program. Musíme nejspíš koupit napáječku skleněnou.
V Hornbachu ale nemají misky menší kulaté betonové, na které jsou naše morčátka zvyklá, a tak jsem pro jejich momentální nedostatek dala Angele do boxu místo misky popelník - z černého, neprůhledného skla. Opravdu jsem netušila, že se černé morče bude tolik bát černé barvy.
Jako bych jí do boxu přidala strašidlo! Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, proč po boxu splašeně pobíhá a vysoce březí se z něj snaží vyskočit! Vyměnila jsem tedy popelník za obvyklou misku - a vše bylo v pořádku. Další den vpodvečer porodila tři zdravá miminka. Byla jsem u toho, prostřednímu jsem musela protrhnout obal na čumáčku, již se trochu dusilo, ale vše nakonec dopadlo dobře. Myslela jsem, že rodí trochu dřív, ale porodní váhy jsou pěkné a miminka také.
Angela rodila 9. 4. večer. Spát jsem šla v klidu, vše bylo v naprostém pořádku. Ráno 10. 4. jsem se běžela podívat, zda všechna miminka, i to přidušené, žijí. No a i když si myslím, že už mám zkušeností s morčátky poměrně dost, tak tohle se mi opravdu ještě nestalo. V boxu byla miminka sama, bez maminky! A i když bylo opravdu jasné, že Angela tam není, ještě několikrát jsem nevěřícně odkryla pelíšek, tak jsem tomu nemohla uvěřit! Nejprve jsem prohlédla okolní boxy, jestli Angela k někomu nevskočila. Byla umístěná tak, aby měla klid, menší boxík jsem postavila do rohu místnosti na větší box, naštěstí to tedy nebylo příliš vysoko. Ve spodním boxu ale nebyla, ani jinde, kde by to ještě připadalo v úvahu. Napadlo mi to nejhorší a volala jsem manželovi, který odcházel brzy ráno, ještě když jsem spala, zda byl u morčat, zda se Angele po porodu něco nestalo, zda neuhynula, zda ji neodnesl ven na zahradu... Nebylo mi večer dobře, a tak jsem si říkala, že mě třeba nechtěl budit.. I když to bylo nepravděpodobné, ani on by jistě nenechal sotva narozená miminka takhle opuštěná.
A opravdu o ničem nevěděl, u morčat v místnosti ráno vůbec nebyl.
Angelu jsem nakonec našla pod oknem v těžko přístupném místě za řadou boxů. Jelikož je tam i radiátor, nemohla jsem k ní shora, a ona to věděla a hrála si se mnou na schovávanou. Trvalo to dvě a půl hodiny, než jsem ji konečně nalákala do rohu a znemožnila jí utéci zpět pod radiátor. Byla zcela v pořádku, snědla hromádku zeleniny a ujala se role matky, jako kdyby se nic nestalo. Je mi naprostou záhadou, proč opustila své potomky. Že by se třeba za ranního rozbřesku vyděsila jejich černé barvy, když se dva dny předtím tolik bála černého popelníku?
Jsem ráda, že se vše stabilizovalo. Angela je moc hezká samička, i miminka vypadají, že z nich budou pěkná morčátka.

Když už píšu tento příběh, který se stal Angele, musím ještě doplnit, že jsem včera vůbec měla chovatelsky náročný den. Na přání budoucí majitelky jsem jí chtěla vyfotografovat její nádherné morčecí miminko, aby viděla, jak roste. Morčátka fotografuji většinou v ložnici v křesle na kožešince, v klidu, u okna, za denního světla. Většinou vše probíhá hladce, miminka se po chvíli zavrtají do kožešiny a usnou. Takže jediným problémem je vystihnout při fotografování moment, kdy mají otevřené oči. Morčecí holčička, kterou jsem si tentokrát přinesla k fotografování, též na kožešince již slastně přivírala oči, no a já jsem ji levou rukou jemně poťukávala do hlavičky, aby je otevřela, v pravé ruce fotoaparát s prstem na spoušti. Miminko ne a ne se vzbudit. Ovšem do chvíle, než zazvonil mobil. Reakce byla okamžitá a tak rychlá, že jsem se nezmohla vůbec na nic. Morče skočilo způsobem žáby a rychlostí blechy z křesla na zem a šipkou pod postel - pod velké "letiště".
Postel je na míru, včleněná do výklenku půdní vestavby, nízká. Bylo mi do breku. Ještě jsem byla celá polámaná z honění Angely, teď se mi miminko dostalo do zcela nepřístupného terénu. A zvonění mobilu mě také pěkně vyděilo, naše babička totiž zmáčkla SOS tlačítko, naštěstí omylem, což se záhy vysvětlilo, ale přesto..
Tak jsem ve chvíli, kdy mi můj rozbouřený trojklaný nerv zase jednou pěkně "tepal" a ukazoval, co dovede, rozebírala naše letiště. Naštětí máme zvedací rošty, což mi usnadnilo práci. Stejně to ale byla pořádná dřina, než jsem miminko v přítmí vůbec objevila. Samozřejmě úplně vyplašené. A jestli jsem se domnívala, že mám pod postelí krásně čisto, opak byl pravdou, což dokazuje i fotografie miminka, které se změnilo v domácí strašidlo. Takže poté, co jsem holčičku očistila a vrátila k mamince, jsem ještě musela všechen ten nepořádek vygruntovat.

Krásné miminko se naráz proměnilo v domácí strašidlo. Foto 10. 4. 2013
 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 Další > Konec >>

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL

Na prodej

Anketa

Kolika let se dožilo vaše skinny morčátko?
 

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes85
mod_vvisit_counterVčera273
mod_vvisit_counterTento týden482
mod_vvisit_counterMinulý týden1182
mod_vvisit_counterTento měsíc2342
mod_vvisit_counterMinulý měsíc4360
mod_vvisit_counterVše481313

Online (20 minutes ago): 5
Vaše IP: 54.198.195.11
,
Dnes: Srp 15, 2018

Copyright 2009 by MaraXa