13. 5. 2013 VRH E11 IRINA SKINNY VELVET + JASAN SKINNY VELVET
Samička je v tuto chvíli po císařském řezu. Našla jsem ji s napůl vytlačeným miminkem. které se rodilo koncem pánevním. Ve chvíli, kdy jsem přišla, bylo již mrtvé. Pomohla jsem jí ho vyndat a po něm ještě další dvě přidušená miminka. Žila jen chvilku. Samice ale byla stále objemná a tlačila zoufale dál. Žádné z mláďat již ale nesestoupilo do porodních cest. Břicho působilo tvrdě. No a stalo se to, čeho se děsí všichni chovatelé - bylo nutné samičce pomoci. O císařském řezu nebylo pochyb. Sezení v čekárně a čekání na výsledek bylo nekonečné.
Momentálně tedy máme doma živou, ale smutnou samičku. Z bílých sedmerčat se nepodařilo zachránit žádné - miminka v době operace již nežila.
Tak teď všichni držme palce, ať se podaří vše překonat této mladé, pěkné a do poslední chvíle zdravé samičce.
Ach ty nenáviděné mnohočetné vrhy!
Tady jsem ještě myslela, že to zvládne - mládě č. 3
Pozn. Z 16. 5. 2013
0:33 Je to boj o přežití, ale Irinka zatím žije, Nic nejí. Denně doktor, injekce, umělá výživa. Uvidíme.
Bolest a smutek po zákroku.
Překvapilo mě, že večer po operaci vyšla ještě placenta a další den ještě jedna. musím doufat, že v ní již žádná další nezůstala, to by bylo zlé.
16. 5. 2013 13:00
Irinka stále nejí. Krmím uměle. Ale střeva jsou průchodná dobře, dnes udělala hromádku krásných bobečků. Zas jdeme odpoledne na kontrolu a injekce. Podpůrné píchám i doma, dávám lék proti bolesti. Jen kdybych věděla, že to k něčemu bude, že uvnitř je čistá...
Je jasné, že má bolest. Stehy nejsou jen na povrchu, šitá je i děloha uvnitř. Foto 16. 5. 2013
Už trochu pohubla, na to, že donosila sedmerčata, byla v dobré kondici. Chvílemi má zapadlé oči, ale stále ještě je to nadějné, není zcela bez zájmu. Spíš, chudinka, trpí. A morčata bolest špatně snášejí. Víc toho léku ale bohužel dát nesmím. Foto 16. 5. 2013
Děkujeme všem, kteří se na ni ptáte. Nejnovější informace najdete zde, pokud najdu čas je doplňovat. Od pondělka k ní vstávám i v noci, krmím, střeva nesmí zůstat prázdná. A nemohu zanedbávat ani všechny ostatní, tak jsem unavená.
17. 5. 2013
Čtvrtý den po porodu samička přestává trucovat. Trochu mi totiž dávala najevo, že už toho všeho má dost, prostě se začala vztekat. Ono je totiž těžké ji uměle krmit, píchat injekce atd., aniž bych ji nemusela zvedat, což ji zase bolelo. Ani k doktorovi na kontrolu nechtěla, jak viděla mě nebo přenosku, zalézala "pod peřinu". Ale již občas zvědavě vykukovala, když jsem se přiblížila, schovala hlavu jako želva do krunýře. Ale toto vše již bylo velice pozitivní - rozhodně neležela apaticky, bez zájmu. Velice opatrně si troufám tvrdit, že je vše nadějné.
Už kolikrát jsem se přesvědčila, že morče nějakým způsobem myslí. V tomto případě samička távkovala s jídlem. sice se nechala přesvědčit, když jsem jí dávala Rodicare instant, ale nelíbilo se jí, že ji zvedám. proto jem se ji snažila přesvědčit, že když bude ždrát sama, nezvednu ji. Kladla jsem kolem ní různá lákadla, nic. Přiblížila jsem se a chtěla ji zvednout, začala jíst, tak jsem ji nechala. Brzy to pochopila. Když se přiblížím, začne žrát. Jakoby vztekle, z donucení, ale konečně je v ní zase život. Chápu, že ji to ještě bolí a ještě se bude dlouho hojit, ale zdá se, že je vše na dobré cestě.
Občas již vystrčí hlavu zpod "peřiny". Foto 17. 5. 2013
A tohle je již radostnější pohled.
21. 5. 2013 Tak jsme měli jít koncem týdne na vyndavání stehů. Irinka již ožila a já jsem si myslela, že to bude zatím náš "nejúspěšnější císařský řez". Jenže jsem ji neuhlídala. Nevím, zda rána začala pracovat, protože se do ní dostala nějaká nečistota, nebo proto, že samička, poté, co ožila, si začala v nestřežené chvíli stehy vykusovat. Dnes to prostě dopadlo tak, že poté, co si způsobila otvor do břicha, museli jsme opět urychleně na veterinu - (čili znovu narkóza, naštěstí vcelku krátká) poškozenou a zanícenou kůži musel doktor odřezat a znovu k sobě vše sešít. Takže začínáme zase od začátku. Irina, sotva se probrala z anestezie, už se pokoušela stehy znovu vykouávat. Nějaký límec, jaký nosí po operacích psi, pro morče asi moc není, nevím, jak by v něm mohla přijímat potravu a jak by ho vůbec na krku snesla, tak jsme ji prozatím takto zavázali. Ovšem jak dlouho to na ní vydrží, netuším. Ach jo.. Teď zase trucuje a nejí.. Devátý den - a začínáme znova..
Irina po opětovném šití. Foto 21. 5. 2013
23. 5. 2013 Dnes jen velmi smutná zpráva - Irinka už není...
Přes veškerá opatření - hlídala jsem ji až do noci, dnes brzy ráno ještě bylo vše v pořádku. Šlo o to, že se opět ze všech sil snažila dostat se ke stehům. Bohužel se jí to ráno povedlo. Opět jsme jeli na veterinu. Tam jsme vymysleli dvojí opatření - kolem krku "vějíř", na tělo obvaz - elastický návlek. Prostě morčátko již bylo moc čilé a stehy v bříšku se mu vůbec nelíbily. Dávala nám to pořádně najevo. Doktor rozhodl, že ji přispí, aby mohl část vykousaných stehů opět sešít. Rána byla opravdu rozeklaná, tak jsem s tím souhlasila. Teď si to hrozně vyčítám. Irinka byla ale tak živoucí, mrskala se, asi by to jinak nešlo. Seděli jsme v čekárně a já jsem přemýšlela, jak jí nasadíme ten "trychtýř", jak se asi bude vztekat a nebude s tím moci jíst. Trvalo to dost dlouho, potom se konečně otevřely dveře. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se mi doktor snaží říct, že to Irinka nepřežila. Vždyť byla tak živá, zlobivá, teploučká.. Prý jak byla rozčilená, nemohla usnout, nemohl ji uspat.. No a potom to nevydrželo srdíčko. Prostě zemřela již při uspávání, k šití ani nedošlo..
Přišlo mi to strašně líto. Kdyby byla zemřela již při porodu, nezasáhlo by mě to tolik , jako teď, po jedenácti dnech, kdy se již vnitřně uzdravila, byla veselá, žravá.. Takovou chvíli před cílem, kdy již byla přichystána opatření, aby tentokrát na ty stehy opravdu nemohla.. Píše se mi to těžko, moc těžko.. Měla jsem k tomuto krásnému morčátku opravdu vztah. A zemřela bohužel strašně zbytečně... Jenže na tom již nikdo nic nezmění. |
11. 5. 2013 VRH D11 CHACHA SKINNY VELVET, SKG + WEST SKINNY VELVET
Naprosto nečekaná událost! Na světě je můj vůbec první skinny dalmatinek! Neměla jsem tušení, že je Chacha březí, poté, co byla připuštěna již s třetím samcem, jsem usoudila, že je neplodná. A najednou ve společném boxu pobíhají tři miminka, strašně maličká, hubeňouři. Podle genové holčičky je na první pohled jasné, ke komu patří, dokládají to i zakrvácené chlupy na břiše maminky. Honem je odděluji do menšího boxu a nechávám je v klidu. Předtím ještě sundavám napůl zaschlý obal z jednoho skinny chlapečka a odstřihuji jim zaschlé pupeční šňůry, na které se již nabalilo seno a hobliny. Miminka jsou velice drobná, váží pouze 65 g, 68 g a 73 g, a jsou velice hubená, žádné tlusté válečky, na jaké jsem normálně zvyklá. Tak nad byl porod pro samičku v tomto směru lehčí, je to prvnička a již bylo na první miminka skoro pozdě.. Tak teď jen, co bude dál. Vypadá to, že pod chlupatou mámu se ani nedostanou, že to nemohou zvládnout. Moc se neraduji, úplně ideální to není. Překvapení střídá obava. Miminka má s Westem, byly původně v boxu všichni spolu i s Amandou, která porodila šesterčata a vše špatně skončilo.. Ale nebudu čarovat předem, Chacha se stará, miminka se snaží.. Uvidíme.
China s miminky - foto 11. 5. 2013
V popředí dalmatinek, u cecíků oranžový sameček a čokoládová genová samička - dnešní velké překvapení! |
|
10. 5. 2013 VRH C11 JASNĚNKA SKINNY VELVET + HOLLAND SKINNY VELVET
I Jasněnka již byla "na rozsypání". Abych pravdu řekla, ani jsem se na porod po té předchozí zkušenosti netěšila. Co naplat, že tolik samiček porodilo krásná miminka. Najednou to bylo tím, co se stalo s Amandou, nějak zapomenuto. Znovu jsem si uvědomila, jak jsou skinny samičky v období kolem porodu lehce zranitelné, jak to mají těžké, kolik úsilí to stojí, aby se chov dařil, a jak i při vší péči to leckdy nevyjde , nebo třeba se dobře nedaří miminkům, no prostě na mě šly takovéto chmury. Už jsem viděla "trávu růst", zdálo se mi, že Jasněnka špatně dýchá, že sedí s hlavou do rohu, už jsem prostě viděla další katatrofu. Vše se ale rozjasnilo dnes ráno, kdy jsem za Jasněnkou uviděla vykukovat další červenookou hlavičku: Krásné, očištěné miminko. Jasněnka si dávala načas. S rozvahou, po dost dlouhé době, se narodilo další mládě. I to Jasněnka čistila, na první si však plnou vahou lehla, to pískalo. Mezitím se rodilo mládě další, ale Jasněnka ho nechala v obalu a nadále čistila mládě č. 2. Tak jsem alespoň byla něco platná. Z obalu jsem pomohla i čtrvtému miminku, již trochu modrající holčičce, jediné z vrhu. Byla to naprostá náhoda, že jsem byla ve správnou chvíli na správném místě. Zaplavila mě radost z té růžové nadílky. Miminka jsou velká, zdravá, všechna mají nad sto gramů. Všechna jsou bílá, ale protože tatínkem je opravdu pěkný himalájec, a i Jasněnka se nakonec z bílé samičky přebarvila do naší rodiny himalájců, očekávám, že by z tohoto vrhu mohli vzejít pěkní himalájci. Ještě uvidíme. Naše, jak někdy říkám, samčí farma se dnes rozrostla o tři okaté kluky. Pokud se vám budou líbit, pište si, všechny si je nechávat nemůžeme.
Jasněnka porodila tři kluky a holčičku. Foto 10. 5. 2013
Bělásci jsou nesmírně čilí, Jasněnka také vypadá spokojeně. Foto 10. 5. 2013
Jeden ze samečků, CLAP, foto 6. 8. 2014
CLAP 6. 8. 1013
CLEMENTINKA, foto 6. 8. 2013 - to na zádech není nemoc, ale svačina - rajče či červená paprika
|
4. 5. 2011 VRH B11 AMANDA SKINNY VELVET + WEST SKINNY VELVET
Už se dařilo dlouho, až příliš dlouho. Amanda vypadala, že už je širší než delší, ale stále měla o všechno nesmírný zájem. Oči měla jasné, byla pohyblivá a žravá. Jen nerodila a nerodila. Nevěděla jsem, kdy zabřezla, tak jsem jen zírala, jak se může samice březostí zvětšit. Proboha, kolik jich vlastně bude? Snad již pomalu měsíc jsem ji měla pod kontrolou, každá cesta vedla nejprve k ní. No a potom již bylo jasné, že už to být musí. Seděla jsem u ní do dvou v noci, potom jsem si zdřímla. V šest ráno honem za Amandou, ještě stále nic, jen se po mně otráveně podívala. V osm bylo po všem - a bylo na vše pozdě. Šest miminek nevyndaných z obalů, nepřežilo ani jedno. Celková váha 400 g. Bezradně jsem stála u boxu a říkala si:"Proč?" Co vede samičku k tomu, že nenechá přežít žádné z mláďat? Vždyť se jí do poslední chvíle v břiše hýbali, co se mohlo stát? Mláďata byla ještě teplá, pět holčiček a samička, v boxu to vypadalo jako na bitevním poli. Ach Amando, jsi v pořádku alespoň ty? Zdálo se, že Amanda vše zvládla bez nějaké újmy. Měla hlad - a nezdála se po šesterčatech ani moc pohublá. Měla jsem radost alespoň z tohoto důvodu, ale stejně jsem byla taková nejistá. Myslím si totiž, že když taková zkušená matka, jakou je Amanda, něco takového udělá, má k tomu zřejmě nějaký důvod. Jenže Amanda se ládovala a vypadala, že je v pořádku. Jen byla v boxu najednou taková opuštěná, proto jsem ji dala dohromady s jinou samičkou. Obě se sžily a vypadaly spokojeně.
Už dlouho vám ukazuji povedené vrhy a nádherná miminka. Chovatel však musí umět unést i takovýto pohled, protože ne vždy se v chovu daří. A jelikož jsem si řekla, že o svém chovu budu podávat pravdivé informace - a jakou by mělo cenu předstírat, že se vždy jen daří - podívejte se se mnou na tu katastrofu.
5 holčiček a kluk... Foto 4. 5. 2013
Amanda (v popředí) vypadá spokojeně. Foto 4. 5. 2013
Jenže to všechno nemá dobrý konec. Amanda skutečně nejevila známky toho, že by jí něco bylo. Chodila pít, hnala se k plné misce, pochutnávala si na jarní travičce, v noci se tiskla k druhé samičce v boxu. A potom, znenadání, jsem ji poněkolika dnech našla rán ležet na boku. Sténala a velice špatně dýchala. Byla chladná. Viděla jsem, že je konec. Měla promodralou a ztuhlou kůži v podpaží. Zřejmě to přece jen souviselo s porodem, asi otrava krve, sněť. Jakoby se se mnou chtěla ještě rozloučit. Důvěřivá, statečná samička. A zábavná - bude v tom našem morčecím stádečku moc chybět. Ani se tomu nechce věřit, že už není, byla do poslední chvíle tak plná života. Krásná Amanda s rubínovýma očima.
|
|
