11. 11. 2011 VRH Q11 ANGELA + JASAN

Main Menu

Nove články / nově upravené

11. 11. 2011 VRH Q9 ANGELA SKINNY VELVET + JASAN SKINNY VELVET
Tak konečně si snad mohu oddychnout! Angela dnes porodila tři miminka, dvě holčičky 75 g a 77 g, a malého chlapečka 59 g. No ale co předcházelo!! Kdo čte naše stránky, ví, že se snažíme, aby se morčátka u nás měla dobře, aby byla zdravá, rozhodně nic nechceme uspěchávat. Samiček máme dostatečné množství, nemáme potřebu je honit, aby stále byly březí, ty mladé nejprve necháme prožít bezstarostné dětství, připouštíme je teprve uměřeně jejich věku a kondici. Věřím, že tak to dělá i většina zodpovědných chovatelů, kteří se stejně jako já rozhořčují, když se dozví o samičkách, které nejsou oddělovány po porodu od samečků, samec potom nakryje samičku zesláblou, no a v krajním případě později i vlastní dcery. Dokonce jsem se setkala s tím, že majitelka morčat ani netušila, že by je od sebe měla oddělovat. A již vícekrát jsem slyšela názor, že samička si sama určí dobu, kdy chce zabřeznout, že v přírodě tomu tak přece také je. Nedoporučuji tento postup, samičky připouštím podle jejich věku a momentální kondice, tak, aby pauza mezi jednotlivými vrhy byla pro regenerci samičky dostačující.
Takže to, co se nám přihodilo s Angelou, rozhodně nebylo plánované ani chtěné. Moc mě mrzelo, co se vlastně mou vinou přihodilo.
Přečtěte si, jak k zabřeznutí naší mladičké Angelky došlo:
Xerma své tři děti porodila v polovině prázdnin, respektive 7. 8. 2012. Byl to pěkný vrh - dvě černá mláďata, Angela, 102 g, a Akim, 107 g, a jejich černo - červená sestřička Aiwa, 109 g. Všichni rychle rostli, již za tři týdny jsem si všimla, že sameček mručí a přešlapuje kolem samiček - i když od maminky stále ještě sál.
V tu dobu osaměl v boxu bílý samec Jasan. Zkoušela jsem k němu dát mladého samečka, ale nesnesl ho, opět jsem je musela oddělit. Rozhodla jsem se tedy, že to zkusím s Akimem - je to přece ještě miminko, snad mu Jasánek neublíží. No a když jsem z boxu s mláďaty opět slyšela mručení, neváhala jsem, rychle jsem vyndala Akima z boxu - a s nemalou obavu o jeho sametovou kůžičku jsem ho dala k Jasanovi. Byla jsem opravdu mile překvapená, v jakém klidu to prošlo. Samečci v sobě hned našli zalíbení, malý Akim se k Jasanovi tisknul - a ten se tvářil velice ochranitelsky. Byla jsem ráda, jak pěkně se mi to povedlo.
Září se chýlilo ke konci a byl čas k návratu do Prahy. To není jen tak s tolika morčátky. Chce to udělat přesný "zasedací pořádek", vše zorganizovat, aby převoz proběhl v co nejkratší době bez zbytečného stresu. Prostě vše musí být předem pečlivě připraveno. A tak jsem v domku s morčaty trávila spoustu času a dělala rozpis jednotlivých jízd. Zdálo se mi ale, že z boxu od samiček slyším povědomé mručení. Šla jsem se podívat. A opravdu -Angela mručela a honila zbylé dvě samičky po boxu. Někdy se stává, že když má samička říji, tak takhle vyvádí. ¨"No ta tedy začíná brzy", napadlo mě. Mručení nabíralo na obrátkách, a já jsem si najednou s hrůzou uvědomila, že samička má u zadečku cosi, co tam samičky obvykle nemívají.. Jak se říká, hlava mi to nebrala!! Kde se v boxu vzal sameček!!? Ale ne!! To přece nemůže být pravda!! Pomalu mi docházelo, že v boxu je se vší pravděpodobností Akim! A kde je tedy Angela??? Krve by se ve mně nedořezal. Právě mi totiž došlo, že jsem někdy začátkem září dala k dospělému samci Jasanovi maličkou Angelu, nikoli Akima. Proto se k sobě tolik tulili! ¨
Ve všem jsem ihned zjednala nápravu. Co když ale Jasan mladičkou samičku nakryl? A co když Akim nakryl sestřičku či maminku? Na to snad je ještě moc malý! Nezdálo se, že by jeho výboje byly nějak vážné. Ale co Jasan s Angelou?!
Zařadila jsem Angelu do velkého boxu k mladým samičkám. Radostně s nimi hopkala a chovala se jako bezstarostné mládě. Doufala jsem, že se nic nepřihodilo, že na to byla ještě moc mladá. Její vzdouvající se boky mě ale brzy přesvědčily o opaku. Předpokládala jsem, tedy spíš jsem doufala, že zabřezla až koncem září, že miminka bude mít někdy začátkem prosince ve věku čtyř měsíců. Potom už se mi ale zdálo, že by měla mít klid, holčičky v boxu byly divoké, to by nemuselo dopadnout dobře. Ještěže jsem ji před několika dny oddělila!
V neděli 11. 11., na Martina, Angela porodila tři miminka. Celou dobu jsem byla při tom. Šlo to naštěstí lehce a mladičká samička byla velice šikovná. U druhého mláděte trochu zanaříkala, ale po dalším zatlačení bylo mládě hned venku. Zasahovala jsem pouze u třetího - to šlo koncem pánevním, což Angelu zmátlo, a tak prokousla obal u zadních nožiček. Proto jsem ho honem protrhla ještě u čumáčku, miminko chvíli lapalo po vzduchu, brzy se ale stabilizovalo.
No a tak nám ještě mládě porodilo tři krásná miminka - dvě silné holčičky a drobného kluka. Angela je zcela v pořádku a pečlivě se o mláďata stará. Holčičky se hned přisály k cecíkům, no a já se starám o chlapečka, který je slabší a pomalejší. Barevně to též vyšlo zajímavě - po bílém samci a černé samičce se narodila aguti zlatá samička, druhá je černá s bílou. No a u kluka si zatím vůbec nejsem jistá, co by to mohlo být za barvu, ještě se to velmi mění.
Ale nejdůležitější je, že Angela, která musela zabřeznout někdy kolem 5. 9., ve věku necelého měsíce!, vypadá naprosto v pohodě. Myslela jsem až dosud, že dospívají přece jen o trochu později. Každopádně máme teď doma samičku, která svá první miminka porodila ve věku právě dosažených tří měsíců.
Tady jsou fotografie:

Angela rodí, foto 11. 11. 2012

Angela rodí druhé miminko, foto 11. 11. 2012

Třetí mládě šlo koncem pánevním, foto 11. 11. 2012

Sama je ještě mládě, a přitom si se vším ví rady, foto 11. 11. 2012

Vrh Q9, foto 12. 11. 2012

Dvě holčičky (75 g a 77 g), uprostřed slabší bratříček (59 g), foto 12. 11. 2012

S Angelou 12. 11. 2012

Pozn. z 12. 11. 2012: Chlapeček je závislý na mně. Je pomalejší a trochu chladnější. Na nic nečekám a již ho krmím. Naštěstí se mnohá z mláďat z předchozích vrhů již osamostatnila, tedy myslím tím, že již pijí od maminek, tak to zvládám. Mám velkou radost, že se mi podařilo udržet všechna. Ale nevím, zda i tohoto chlapečka, je takový hodně křehoučký. Ale musím s nimi Angele pomoci, jak jen to jde. Vždyť je sama ještě sotva odrostlé miminko.

Angelka bere svou mateřskou úlohu nesmírně vážně. Jsem moc ráda, že není nikterak vyčerpaná. Přilepšuji jí, jak jen to jde, k miminkům vstávám i v noci. Malý chlapeček se ale nevyvíjí, i přes usilovnou péči hubne. Angela ale má velkou chuť k jídlu a dobrou kondici. Jsem vděčná za to, že ji porod nezabil, ani neponičil, měla jsem z toho strach.

Angelka 15. 11. 2012

Quašinka, foto 17. 11. 2012

Qualita, foto 17. 11. 2012
Pozn. z 18. 11. 2012 Chlapečka jsem nezachránila, byl příliš slaboučký, nedonošený. Holčičky jsou ale nesmírně roztomilé a spolu s Angelkou jim to moc sluší.