25. 5. 2016 VRH O1 FIFINKA + WASABI

Main Menu

Nove články / nově upravené

25. 5. 2016 VRH BDW O1 FIFINKA Z RAMBÍKOVA SNU + WASABI PRINCES (BG)

Má se člověk vůbec ještě těšit? Když mám stále před očima Jasmínku? Zasáhlo mě to opravdu hodně. Mladá, zdravá samička a takový osud.. Kdybych ji nepřipustila, mohla se radovat ze života. Kolikrát jsem si to už říkala.. Ale kolik krásných morčat by zase nebylo na světě, kdybych nepřipouštěla.. To si asi říká občas každý chovatel, který má ke svým zvířatům vztah.
Fifinka naštěstí tolik nepřibývala, i když břicho měla též docela velké. Ale v normě. A navíc jsem věděla, kdy zabřezla. Přesně v den, kdy jsem si ji k Wasabimu "odložila" při čištění do boxu. To je celá Fifinka! zatímco jiná morčátka jsou spolu třeba několik měsíců, než se samičce podaří zabřeznout, Fifinka nevynechá jedinou příležitost, jen aby mohla být zase "v tom". A březost jí vysloveně svědčí. Trpí na mazlavé bobky, normálně nesnese zeleninu typu okurka, rajče. Jakmile je březí, trávení se jí upraví a jen vzkvétá! Je to již zkušená matka, no ale stejně jsem měla obavu:
68. den od nakrytí se tvářila hodně naštvaně, protože jsem ji stále chodila okukovat
69. den od nakrytí jsem dělala, že ji "jako" nesleduji
70. den od nakrytí se bouřila i ostatní morčata, protože jsem jim v noci stále rozsvěcela
71. den od nakrytí jsem byla jak na trní, protože jsem byla na odpoledne objednaná do nemocnice na vyšetření na 13 hod., Fifinka stále nic. Ve 12. 15 se mi zdálo, že si bobek vytahuje nějak dlouho (ona si totiž každou chvíli vytahovala a pojídala v předchozích dnech bobky, málem se při tom vždycky převrátila), no ale za chvíli bylo zcela jasné, že Fifinka se chystá rodit. Manžel na mě již volal, že je připraven mě odvézt do nemocnice, kde pořád jsem. Řekla jsem, že Fifinka bude rodit, načež se zeptal: " A JAK DLOUHO JÍ TO BUDE TRVAT?!"
Viděla jsem porod od začátku skrz průhledný plast u boxu. Fifinka byla nesmírně šikovná. Nejdříve se sklonila a prokousla obal na hlavičce, ještě než mládě vyšlo ven. Potom chvilku otálela, trochu kolem sebe uždibovala seno, ale nakonec dvakrát, třikrát zatlačila - a mládě bylo venku.
"VÍŠ O TOM, ŽE JE JIŽ PŮL JEDNÉ?", ozývalo se z dolní místnosti. Manžel věděl stejně dobře jako já, že na vyšetření je čekací doba několik měsíců a že už bychom dávno měli být na cestě do nemocnice. Jenže ve Fifince bylo ještě jedno mládě a měla ho v břiše napříč...
Zdálo se, že na něj ale nějak "zapomněla" a stále vehementně čistila již několikrát vzorně očištěné mládě. Nedalo se přehlédnout, že je to buclatá holčička.
"UŽ TO NEMŮŽEME STIHNOUT", ozývalo se z kuchyně!
"JE MI TO JEDNO, NIKAM NEJEDU, MÁM STRACH, ŽE DOPADNE JAKO JASMÍNKA!"
"ALE TO SNAD NE", sedl si manžel již rezignovaně ke stolu a rozložil si noviny.
Fifinka začala být neklidná a točila se dokolečka. Skláněla se k zadečku, ale obrovské mládě se stále nechtělo nasměrovat do porodních cest. Když to již nějakou dobu trvalo, nevydržela jsem to a snažila jsem se mládě citlivě do porodních cest nasměrovat. Zdálo se, že se to podařilo. Fifinka začala tlačit. Tlačila usilovně - a nic. Přicházely další vlny tlačení, Fifinka až zvedala uši, oči jí takřka lezly z důlků, slabě sténala. Porod se začal opět měnit v noční můru o císařském řezu.
"ASI ZASE POJEDEME NA VETERINU"! Manžel se začal zvedat od stolu. "POČKEJ JEŠTĚ CHVILKU", zdálo se mi to najednou moc rychlé.
A Fifinka, jako by mě vyslyšela, ještě jednou úporně zatlačila a najednou jsem viděla, že mládě jde ven. Obal z čumáčku vzorně sundaný, ale mládě leží a nehýbe se. "To ne!!!" mění se původní nadšení opět ve smutek. Po takové dřině! I to je ale lepší varianta, než přijít o samici i s miminkem. Taková škoda, beru bezvládné tělíčko do ruky, masíruji ho a otírám mu čumáček. Vím, že zázrak se těžko stane. ALE ON SE STAL!!!! Najednou mládě otevřelo tlamičku jako když ptáček otevře zobáček, nesměle, jen náznakem. Masírovala jsem srdíčko a cítila jsem najednou jeho slabý tlukot. A mládě znovu zalapalo po dechu, tentokrát již silněji. Beznaděj se měnila v naprostý pocit štěstí. Tentokrát jsem byla včas na správném místě, neodjela jsem k doktorovi, mělo to smysl.
Fifinka se zdála být zcela v pořádku, první mládě již bylo přisáté k jejímu cecíku. I druhé mládě byla holčička, porodní váha byla 135 g. Ta teď ležela vedle maminky a pravidelně dýchala. Byla již teplejší.
"TAK MYSLÍM, ŽE BYCHOM MOHLI ZKUSIT TU NEMOCNICI", volala jsem na manžela. "KDYŽTAK SE ALESPOŇ PŘEOBJEDNÁM."
I manžel byl potěšen, že vše tak dobře dopadlo. Sice vše kolem morčat tolik neprožívá jako já, ale také ho těší, když se chov daří. I jemu se dvě obrovské holčičky očividně líbily.
A jak to dopadlo v nemocnici? Hodina sem či tam očividně nehrála až takovou roli. Na vyšetření mě ještě vzali!
O kříšené mládě jsem si ještě trochu dělala starost - aby nebylo pomalejší, zda nebylo přidušené dlouho, zda se "rozchodí". Po příchodu z nemocnice domů se však všechny mé obavy rozplynuly, když jsem obě holčičky našla pod maminkou, každou přisátou k jednomu cecíku!
A za pár dní mi zachráněná holčička připravila ještě jedno překvapení. Začala se svlékat! Bude z ní krásná, mohutná baldwinka.

25. 5. 2016, samička O1 zleva, asi oranžová - bílá, porodní váha 111 g

Ještě jednou O1 zprava, bude genová

O1, samička BG, foto 15. 6. 2016

Kříšená O2 v den porodu, váha 135 g, baldwinka

O2 v den porodu zprava

02, foto 15. 6. 2016