15.8.2011 VRH V6 SIDONKA+OTELO

Main Menu

Nove články / nově upravené

15. 8. 2011 VRH V6 SIDONKA SKINNY VELVET(genová) + OTELLO Z MINIZOO U GARFILDA
Tak tady se to moc nepovedlo. Sidonka ještě vůbec nevypadala na to, že by byla březí, natož, že by měla již rodit! Pod kožíškem to pečlivě skrývala! V boxu byla společně s Otellem a Gemmou, se kterou jsou si téměř k nerozeznání podobné. Při večerním krmení jsem v boxu zahlédla nějaký bílý váleček. A další v druhém rohu velkého boxu, posléze ještě další dvě miminka, každé jinde. Tři bílá skinny mláďata, jeden genový chlapeček. Všichni bílí, červenoocí či tmavoocí. Jedno z mláďat za sebou táhlo na pupeční šńůře placentu. Ostatní tři placenty ležely na místě porodu. Všechno špatně... Miminka dýchala, ale bylo jasně vidět, že se narodila předčasně. A Sidonka se k nim vůbec neznala, ani poté, když jsem všechny ošetřila a dala je, celé prostydlé, na elektrickou dečku do samostatného boxíku. Ale ani dečka moc nepomáhala - a tak jsem se pokusila o nemožné. Mláďata jsem dala do boxu k Samantě. Ta byla báječná, pomohla víc než elektrická dečka - miminka olízala, zahřála - a dokázala téměř nemožné! Ta nedužátka se zahřála a rozhýbala, přežila noc! Jenže nedonošená miminka nedokázala sát, postupně odcházela, záchrana byla nemožná. I ten nejčilejší, genový chlapeček, najednou ležel na boku a chladl.. Samantha si ho přestala všímat. Věděla jsem, že to nemá smysl, on ale stále dýchal.. Měl před sebou možná jen několik minut života.. Já prostě nemohla jinak. Honem s morčátkem pod tričko zahřívá se. Rozehřívám elektrickou dečku, nahřívám pelíšek - a dávám rozehřáté miminko do inkubátoru. Připravuji "borisovku". Nepije, neumí to, jen slabý náznak. Většina teče ven, ale cítím i slabé polknutí - a nedusí se. Je to zázrak, trocha tepla, potravy, energie - a ten miniaturní chudinka se staví na nohy a dívá se na mě. Co jsem to zase "provedla"!! A již jsem opět na "mateřské dovolené", nevyspaná, ustaraná, vše se točí kolem toho miniaturního, padesátigramového morčátka. Je půl jedné v noci a jdu si lehnout, jsem úplně vyčerpaná. Usínám tvrdě. Něco mě ale budí, do spaní slyším nějaké pípání, stále naléhavější. A potom mi to dojde - zaspala jsem a ten chudinka má hlad a volá mě. To je úžasné, on mě přímo vítá! Pití mu stále ještě nejde, ale spojenými silami přece jen do bříška něco dopravíme. Ach jo! Tohle všechno píšu 19. 8. a ten malý nedonošený bojovníček pár gramů přibral. Je to statečné morčátko. A to jeho noční volání, když má hlad, se již stalo zvykem. prostě mě bere jako svou morčecí mámu. Já si nedělám velké iluze, ale copak mohu toho důvěřivého tvorečka zklamat, když má takovou vůli zůstat na světě?

Sidonka předčasně porodila čtyři miminka, kterých si nevšímala. Zřejmě k tomu má nějaký důvod, nějak se mi nezdá...

Jejích "bělásků" se sice ujala Samantha, neuměli ale sát, neudrželi tělesnou teplotu. bohužel...

Zůstal jen bílý genový sameček, kterého učím pít a stále doufám, že se to naučí a pochopí, že od Samanthy je to lepší...

31. 9. 2011 Bílý chlapeček měl již několikrát namále, ale vždy se zase vzchopil. Stále ho při životě udržuje umělá výživa. Teď konečně pochopil, že k jídlu jsou i jiné věci - a začal trochu okusovat papriku či okurku.

Pozn. z 8. 9. 2011 A právě první samostatné jídlo se mu stalo osudným. Náš malý, miloučký "Třasořitka", jak jsme mu říkali, zřejmě vdechl kousek okurky. Prostě se najednou začal dusit. Bylo to náhlé a naprosto nečekané. Lapal po vzduchu, a i když jsem se mu okamžitě snažila pomoci, najednou zkolaboval. Po masáži se sice srdíčko ještě na chvilku slabounce rozběhlo, k životu se však již neprobral. Bylo nám to moc líto, protože to bylo opravdu velice statečné morčátko, které překonalo již tolik různých úskalí. Ve chvíli, kdy již běhal v boxu s ostatními a snažil se být samostatný, ho postihla taková nečekaná smůla!